Úkol: Slovník - Cesty k nezávislosti: Jak se vyvíjí autonomie s identitou

Make entries: 1

Tento slovník (databáze klíčových pojmů) je jedním z  průběžných úkolů. 

Pravidla pro tvorbu hesel:

- bude se jednat o klíčové pojmy nebo důležité informace (včetně například informací o konkrétních autorech; různé relevantní doplňujících informace atp.), které rozšiřují/vysvětlují text autorů Ježek, Macek & Bouša Cesty k nezávislosti: Jak se vyvíjí autonomie s identitou

- na základě přečtení textu si určíte pojem, o kterém byste se rádi dozvěděli více, v slovníku zkontrolujete, zda dané heslo již není vytvořeno - pokud ne, můžete pokračovat (může se stát, že dojde k duplikaci protože vytvoříte zároveň jako někdo jiný, ale to nevadí)

- vyhledáte doplňující informace a sepíšete v rozsahu do půl stránky, je nezbytné uvést i vámi využité zdroje, používejte odborné zdroje, tedy primárně odborné články, odborné knihy, výjimečně relevantní a důvěryhodné webové stránky (ne wikipedii, wikiskripta atp)

- každé  heslo označte číslem stránky v původním textu

- vložený text vždy nejprve přečtu a případně upravíme před zveřejněním pro ostatní

- hesla vložená ostatními můžete dále komentovat


Currently sorted By last update ascending Sort chronologically: By last update change to descending | By creation date

Page:  1  2  3  (Next)
  ALL

Individuace (s. 47)

Dle Levineho & Munsche (2016, cit. dle Blatného, 2016, s. 104) je průvodní jev individuace možno chápat jako zvýšený pocit jedinečnosti u adolescentů. V nejširším možném smyslu lze individualizaci definovat jako dosažení seberealizace prostřednictvím procesu integrace vědomí a nevědomí (Journal Psyche, cit. 2020). Je také hlavním cílem období střední dospělosti, kdy dochází k integraci všech aspektů duše a člověk ve svém vývoji tak dosahuje pomyslného vrcholu (Jung, 1988/2000, cit. dle Blatného, 2016, s. 150). Jung (cit. dle Palmy, 2015, s. 37) chápe proces individuace jako střetávání vědomí s nevědomím ve své obecnosti, jehož začátek začíná až v polovině života, kdy nevědomí doslova vyplouvá na povrch. Dle Junga rovněž zahrnuje filozofické a duchovní oblasti lidské bytosti.

BLATNÝ, Marek, ed. Psychologie celoživotního vývoje. Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum, 2016. ISBN 9788024635248.

PALMA, Marek. Proces individuace podle C.G.Junga. 2015. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Mgr. Richard Zika, Ph.D

Journal Psyche: Jung and his Individuation Process [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné z: http://journalpsyche.org/jung-and-his-individuation-process/


Socializace

Proces osvojování si způsobů chování a seznamování se s kulturním prostředím, osvojení si společenských norem, plné přizpůsobení se společenskému životu. Jedinec vykonává sociální role daná pohlavím, věkem, postavením, profesí... Činiteli socializace jsou: na prvním místě rodina, dále škola, vrstevnické skupiny, ale také třeba masmédia a jiné okolnosti, situace a osoby, které zasahují do vývoje jedince. 

 

Zdroj: VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-1428-8.


Identita (s. 26)

Výrost, Slaměník (2008) uvádějí pod pojmem identita to, kým nebo čím je osoba nebo společenství lidí. Hovoří zde o odpovědi na otázku "kdo jsem, kdo jsme", nebo "čím jsem, čím jsme". Identita znamená totožnost, stejnost osoby (věci) v čase a ve všech okolnostech. Identitu tvoří podstatné vlastnosti osoby a pokud dojde k jejich změně, daná osoba přestává být sama sebou, stejnou jako byla dříve. Termín byl použit s největší pravděpodobností Sigmundem Freudem, avšak rozpracováním identity se zabýval psychoanalytik Erik H. Erikson (1956). Identita osoby se dle Eriksona (1968) vytváří spojením identifikací z dětství, současných identifikací a základních životních závazků.

Erikson (1999) in Helus (2011) dále uvádí, že hledání identity provází experimentování se sebou samým, které může být nebezpečné pro jednotlivce a znepokojivé pro okolí. Téma identity se objevuje v období adolescence a znamená především kladení otázek kdo jsem, oč mi jde a co dokážu. 

 

HELUS, Zdeněk. Úvod do psychologie: učebnice pro střední školy a bakalářská studia na VŠ. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3037-0.

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. Psyché. ISBN 978-80-247-1428-8.

ERIKSON, E.H. (1968). Identity: Youth and crisis. New York: Norton. In Výrost, Slaměník (2008)

ERIKSON, E.H. (1956). The problem of ego identity. Journal of the American Psychoanalytic Association, 4, 56 - 121. In Výrost, Slaměník (2008)

ERIKSON, E.H.(1999). Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha, Lidové noviny.  In Helus (2011)


Autonomie

Autonomie (str. 25)

 

Hartl (2004) popisuje autonomii jako svébytnost, nezávislost a funkční samostatnost. Prvně se projevuje v období vzdoru, kdy si dítě uvědomuje svébytnost své osobnosti, poté v adolescenci, kdy se jedinec snaží zbavit závislosti na rodině, získat sebedůvěru, nezávislost a možnost rozhodovat o vlastním životě.

Výrost a Slaměník (1998) uvádějí, že za významné je považováno, je-li rodina soudržná, ovšem s respektem k autonomii každého jednotlivce. Zdravá rodina umožňuje samostatnost, osobní zodpovědnost, nezávislost na myšlení a hodnocení, ale zároveň poskytuje pocit emoční blízkosti sounáležitosti a vzájemnosti. Fungující rodina je schopna kreativně řešit situace. Právě stabilita rodiny, k níž se jedinec vztahuje ve chvílích osobní rozkolísanosti, se zdá být nejvyšší hodnotou.

 

HARTL, P. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-803-1

VÝROST, J. SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie. Praha: Portál, 1998. ISBN 807178-269-6


Dospělost (s.25)

Farková(2009) rozděluje dospělost na“ ranou dospělost“, kde dochází k hledání a nalezení profesního zakotvení, k profesnímu vzdělávání. K rozvíjení sociálních a komunikačních dovedností a také k partnerskému soužití. V tomto období také dochází k ekonomické a sociální emancipaci.

Další fází dělení dospělosti je “střednízralá dospělost „kdy mimo jiné dochází k dozrání sociální odpovědnosti, odolnosti vůči manipulaci a společenská a sociální angažovanost.

Langmeier,Krejčířová(1998) rozdělují dospělost ještě na část „pozdní dospělost“, které je popisováno jako období života se specifickými charakteristikami, období nejzákladnějších krizí a jako nejobtížnější část života člověka. Nejpřesnější charakteristika je popisována jako období bilancování.

 

FARKOVÁ,Marie.,Dospělost a její variabilita.Grada Publishing,2009.ISBN 8024777665

LANGMEIER,Josef a Krejčířová,DANA.,Vývojová psychologie. Grada Publishing,1998.ISBN 80-7169-195-X


Komunikace s.114

Komunikace je specifickou formou spojení mezi lidmi. Komunikace závisí na společenské činnosti, vzájemném působení a společenských vztazích. Základním prvkem komunikace je řeč, ale také gestika, proxemika, kinezika, mimika a další neverbální prostředky.


Sociální komunikace

Komunikace je specifický druh sociální interakce, při které jedna osoba předává vědomě sdělení druhé osobě, jde o proces vzájemného předávání informací v sociálním kontaktu pomocí různých prostředků. (zdroj is.mendelu.cz)

Komunikace je specifickou formou spojení mezi lidmi, a to prostřednictvím předávání a přijímání významů. Komunikace závisí na společné činnosti, vzájemném působení a společenských vztazích. Komunikace má z velké části interakční charakter. Komunikace může být interpersonální, ale i intrapersonální. (zdroj Výrost, Slaměník, Sociální psychologie)

Struktura komunikace probíhá mezi komunikátorem (osoba sdělující) a komunikantem (osoba přijímající sdělení) osoby si mezi sebou předávají komuniké (obsah sdělení). Sociální komunikace tedy probíhá v sedmi bodech: Kdo (komunikátor), říká co (komuniké), komu (komunikant), čím (druh komunikace), prostřednictvím jakého média, s jakým úmyslem a s jakým účinkem. (zdroj is.mendelu.cz)

Dále můžeme dělit komunikaci na verbální (komunikace prostřednictvím slovních výrazů mluvených či psaných) a neverbální (komunikace prostřednictvím přirozených orgánů nebo organismu jako celku), dále pak na komunikaci záměrnou a nezáměrnou. (zdroj Výrost, Slaměník, Sociální psychologie)

 

Zdroje:

www.is.mendelu.cz (https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/index.pl?cast=45102https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/index.pl?cast=45102, citováno 26. 2. 2020)

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-1428-8.


Adolescence

Dle Hartla (2004) adolescence neboli dospívání je část života mezi pubescencí a ranou dospělostí.  Avšak pubescente se do adolescence také někdy započítává. V adolescenci dochází k vytváření sekundárních pohlavních znaků. Jedinec v tomto období dosahuje pohlavní zralosti, také dozrávají rozumové schopnosti a sceluje se osobnost jedince. 

Dle Výrosta a Slaměníka (2008) je období adolescence dobou v životě člověka, kdy hledá sám se a vytváří si tak svou vlastní identitu. Dle Sobotkové (2014) jedinec v období adolescentce dosahuje své vlastní autonomie a postupně je méně závislý na své nukleární rodině. Dále se jedinec vzdaluje z dětských charakteristik a drží si i odstup od názorů ostatní lidí. VandenBos (2007) říká, že období adolescence začíná pubertu a končí psychickou dospělostí jedince. Dále uvádí, že toto období obvykle začíná mezi 10. - 12. rokem a končí ve věku okolo 19 let. 

 

Adolescence - např. s25, ale pojem se prolíná celým textem

HARTL, Pavel. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-803-1. 

SOBOTKOVÁ, Veronika. Rizikové a antisociální chování v adolescenci. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4042-3.

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1428-8.

VANDENBOS, Gary R. APA dictionary of psychology. Washington, DC: American Psychological Association, 2007. ISBN 1591473802.


Explorace

Odesílám pojem do slovníku. Pařezová Ivana, 1.roč.,KS,PG-VZ


FWB vztah neboli "přátelé s benefity" s. 113

 Přátelé s výhodami, v originále „friends with benefits“

Tento termín je poměrně novým fenoménem. Je populární hlavně mezi mladými lidmi, a to především mezi studenty. Je to možný způsob, jak získat sexuální zkušenosti před vstupem do manželství. 

"Studenti, často odkládají navazování vážných vztahů na pozdější dobu po ukončení studia. Období studia považují za období volnosti a možnost"

Pojem, který definujeme jako vztah mezi přáteli se sexuálními výhodami či aktivitou. Nejedná se tedy o vztah nabitý láskou, romantikou. Oficiálně se nejedná o partnerský vztah dvou osob. Sexuální aktivita je uskutečňována opakovaně. Aby takový typ vztahu vznikl, předchází tomu většinou předchozí známost bez partnerského závazku. Tento typ vztahu má většinou relativně krátkou dobu trvání a nízký závazek. Kombinuje se tedy přátelský vztah s fyzickými potřebami, nikoli citovými. Tento typ vztahu si vysloužil také pojmenování "hybridní". Mnohdy nejde o pravý přátelský vztah, ani partnerský vztah, ale prvky z obou zmíněných typů má. Pravdou ale je, že si jsou aktéři takového vztahu emocionálně blízcí a chovají se k sobě jako romantický pár, ale reálně se tak nevnímají. 

 

 

 

Zdroje:

 

Nastavování podmínek ve vztahu přátelé s benefity

https://is.muni.cz/th/vdq0d/Diplomova_prace_Szopova_FINAL.txt

 

UNIVERZITA KARLOVA - Fenomén dnešní doby: Přátelé s výhodami 

https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:3lmRExcpLjsJ:https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130236595+&cd=7&hl=cs&ct=clnk&gl=cz 



Page:  1  2  3  (Next)
  ALL