Úvod do metod terénního výzkumu (ATERMET01)

Přílišné zdůrazňování rozdílů mezi vlastní a zkoumanou kulturou a odhlížení od podobností. Často vyčítáno klasickému modelu terénního výzkumu v antropologii.

Osoba, která může výzkumníkovi umožnit vstup do terénu, nebo mu v něm naopak zabránit.

Jedná se o termín označující situaci, kdy se výzkumník plně ztotožní se zkoumanou kulturou a přijme za své její hodnoty. Může být hodnoceno pozitivně (proniknutí do dané kultury), ale také negativně (nedostatek odstupu pro analýzu).

Ověřitelný nebo vyvratitelný výrok/tvrzení. Tvrzení, které obsahuje souvislost mezi dvěma popisnými výroky.

Dobrovolný a poučený souhlas informátora s účastí na výzkumu. Může mít ústní nebo písemnou podobu. Základní prvek etického výzkumu.

Pocit nepohody z cizího prostředí.

Specifická výzkumná technika.

Označuje metodu realizace terénního výzkumu v antropologii, který neprobíhá pouze na jednom místě (site). Zároveň odkazuje ke způsobu provádění etnografie, kdy padá staré rozlišování mezi lokalitou a globálním kontextem. Výzkumník se při "multi-sited ethnography" neustále konceptuálně pohybuje mezi mezi různými úrovněmi a sleduje své téma na základě osob, myšlenek, koncetpů či materiálních objektů, které se pohybují v různých (lokálních, národních, nadnárodních, virtuálních atd.) kontextech (Marcus 1995).

Opakovatelnost výzkumu. Dojde jiný výzkumník stejným postupem a se stejnou výzkumnou otázkou ke stejným závěrům?

Situace, kdy výzkumník neodkryje v terénu svoji identitu výzkumníka. Viz též skrytý výzkum.