Eset (řec. Isis) bezesporu patřila mezi nejvýznamnější bohyně starého Egypta a lze říci, že od dob Římských až podnes je vůbec nejpopulárnější egyptskou bohyní. Přesto, že její jméno můžeme jednoduše přeložit výrazy jako trůn, sídlo nebo stolice, je jeho přesný význam a vztah k Esetě stále předmětem diskusí. Podobně nejasný je i původ kultu této bohyně. Písemně je doložena až od 5. dynastie, ale již v Textech pyramid se objevuje poměrně často a od této doby hraje skrze úzký vztah k Usirovi v zádušních textech velmi důležitou roli. Jak její význam narůstal, přebírala vlastnosti i ikonografické motivy jiných bohyní (zvláště Hathory), s mnohými byla ztotožňována nebo synkreticky spojována. Byla pokládána za bohyni lásky, narozdíl od ni však zastupovala spíše mateřský a manželský cit oproti vášnivější a uvolněnější Hathor.
Eset patřila, spolu s Usirem, Sutechem a Nebthetou, k dětem boha Geba a bohyně Nuty. Byla tedy součástí velkého Devatera bohů z Iunu. Stala se manželkou Usira, který byl určen Gebovým dědicem – vládcem Egypta. Toto rozhodnutí, učiněné na úkor Sutecha, jemuž byly přiděleny pouštní, cizí a nehostinné oblasti, nakonec vedlo až k bratrovraždě. Žárlivý a mstivý Sutech zabil svého bratra, rozsekal jeho tělo a rozptýlil je po zemi. Truchlící Eset tělo hledala a s pomocí sestry se jí nakonec podařilo jednotlivé údy nalézt a spojit. Tajemným způsobem manžela (částečně nebo na čas) oživila a počala s ním dítě. Stále se ale musela skrývat před Sutechovým hněvem, a to především když vychovávala malého Usirova dědice, boha Hora. Podle textů nalezla útočiště v papyrusových houštinách označovaných Achbitej (v řec. textech Chemmis). Usirovo tělo podstoupilo vůbec první mumifikaci, jež byla provedena bohem Anupem, a zavražděný král tak mohl sestoupit do podsvětí. Tam však nadále zůstával v kritickém stavu mezi úmrtím a vzkříšením. Jako Anupovi pomocníci při posmrtné úpravě těla pro věčnost jsou uváděni čtyři synové Horovi. Příběhy o hledání mrtvého Usira a následném ukrývání jmenují jako Esetiny ochránce různé bohy (např. Thovta, Anupa či Sobka), kteří tak byli začleněni do dějů tzv. Usirovského cyklu. Poté co Hor dospěl, přednesl soudní spor k nejvyššímu tribunálu bohů o přiznání dědického práva a navrácení trůnu. V něm nakonec, po vítězství v soudní při i souboji se Sutechem, uspěl. Stal se tak právoplatným králem a Usir dosáhl vzkříšení a vstupu do blažené existence v zásvětí, kde se ujal vlády. A to také díky matčině účinné obhajobě, přímluvě a lsti, kterou se u soudu snažila domoci práva pro svého syna.
Řada mytologických příběhů i zmínek v jiných textech odkazuje právě na roli Eset v těchto událostech. Obvyklým tématem je motiv Esety jako milující manželky a starostlivé matky. Mnoho náboženských a především magických textů vypráví o ochraně před nebezpečenstvími, kterou poskytovala svému malému synovi, nebo o magických praktikách, jimiž jej léčila např. po uštknutí štírem. Známé je též vyprávění o tom, jak Eset lstí usvědčila Sutecha z bezpráví. Božský tribunál se po neustálém orodování Eset za syna rozhodl přemístit přelíčení na ostrov, na nějž bude této bohyni zapovězen vstup. Eset si ale věděla rady. Vzala na sebe podobu krásné ženy a podařilo se jí nejen proniknout na ostrov, ale také okouzlit Sutecha a přimět jej, aby se sám usvědčil. Řekla mu, že je jejímu synovi cizí muž sebral dědictví po otci a vyhnal jej. Sutech se nad tím pohoršil a přislíbil tajemné krásce pomoc. Ta se však ihned proměnila do své pravé podoby a opět spěchala s bratrem k soudu. U bohů se lest nesetkala s podporou a pře musela pokračovat.
Z funkce matky boha Hora byla Eset zařazena do královské teologie jako božská matka panovníka. I její jméno může na tuto funkci poukazovat. Eset lze vnímat jako „personifikaci“ trůnu, a tudíž dárkyni a ochránkyni královského úřadu a „matku“ krále. Stejně jako její manžel byl spojován se souhvězdím Orion, byla Eset ztotožňována s hvězdou Sirius a tedy i s bohyní Sopdet, která ji v egyptském panteonu zastupovala. Velký důraz ve vlastnostech a schopnostech Esety byl kladen na její kouzelnou moc. Pomocí ní „oživila“ svého manžela i ochraňovala jeho potomka a dědice Hora. Nejdůležitější příběh přinášející zprávu o tomto aspektu jejího božství vypráví o tom, jak Eset lstí poznala pravé jméno boha Rea. K tomuto účelu stvořila hada, který uštkl slunečního boha a ten pak v pronikavé bolesti musel bohyni prozradit své pravé jméno a svolit k jeho vyjevení Horovi. Skrze moc tohoto jména mohl být Re uzdraven, ale ztratil část moci a suverenity, která tak přešla na Hora.
V rámci egyptské obliby duality a vytváření dvojic se Eset velmi často vyskytuje po boku své sestry Nebthety. Například při oplakávání Usira, kdy jsou obě bohyně někdy zobrazovány jako luňáci. Tento druh ptáka vydává pronikavý křik připomínající pláč a navíc se může živit i mršinami, a tak (podobně jako obě bohyně, ale za jiným účelem) usilovně hledá mrtvé tělo. Vztah k zemřelým a jejich ochraně pojil Eset i k bohyni nebes Nut, a tak někdy přebírala její atributy a přídomky (např. Prasnice). Dále Eset náležela, k bohyním označovaným Oko Reovo, podobně jako např. Hathor, Vadžet a Nechbet. Podle Plútarcha byla spojována s měsícem, to ale není z egyptských pramenů přímo potvrzeno. V díle tohoto řeckého autora nazvaném De Iside et Osiride (O Esetě a Usirovi) se zachovala nejúplnější verze mytologických příběhů týkajících se Esety a jejího vztahu k Usirovi, bohužel s četnými helénistickými doplňky a úpravami. Od Pozdní doby, kdy význam Esety i její funkce rostly, nesla tato bohyně rysy všeobjímajícího božstva. Takto byla přijata helénistickou kulturou jako Isis. V době ptolemaiovských vládců, kdy se částečně ujal pokus nahradit domácího Usira „mezinárodnějším“, tedy helénistickým Serapidem, se Eset (resp. Isis) pokládala za jeho manželku.
Eset je nejčastěji zobrazována v podobě ženy s hieroglyfickým znakem trůnu nad hlavou. Od Nové říše přebírá Hathořiny atributy - kravské rohy se slunečním kotoučem na hlavě, náhrdelník menit na krku a sistrum v ruce. Může držet i hůl ve tvaru papyrového stvolu a znak anch. Některé její podoby souvisejí s jednotlivými událostmi z jejího života. Například pokud je Eset zachycena jako okřídlená žena, pak ochraňuje Usira či zesnulého krále, resp. každého zemřelého, pokud zvedá svou ruku ke tváři, pak pro Usira truchlí, jindy je vyobrazena v pokleku, jak velebí vzkříšeného manžela, příp. znovuzrozené slunce, nebo v sedě při kojení syna Hora apod.Souvislost s podobou luňáka byla zmíněna výše. Fakt, že mohla být spodobena jako kráva nebo žena s hlavou krávy (jedná se opět o atribut Hathory), nalezl mýtické vysvětlení v příběhu o souboji mezi Horem a Sutechem. V jednom okamžiku urputného klání mezi oběma bohy se Eset nad bratrem na okamžik slituje na úkor syna, který ji v zuřivém vzteku utne hlavu. Na její místo je následně vytvořena a vsazena hlava kraví. Ve své úloze bohyně stromu dávající obživu živým i zesnulým bývá zachycena v podobě stromu s některými lidskými rysy (např. hlava, ruce nebo prs). Eset je nábožensky i ikonograficky svázána se znakem tijet. Jedná se o tzv. Esetin uzel nebo Esetinu krev, který fungoval jako ochranný amulet, zpřítomňující moc bohyně. Původně snad šlo o „magický“ uzel nebo nějakou formu „tampónu“ zachycujícího menstruační krev. Tijet je někdy k Esetě doplňován jako atribut, jindy však může nést antropomorfní znaky a zastupoval bohyni samotnou. Eset-tijet pak působí podobně jako Usir-džed.
Poměrně dlouho byl v Egyptě Esetin kult závislý na kultu Usirovu, královské teologii a zádušních obřadech a této důležité bohyni se dostávalo „pouze“ vedlejších svatyní v chrámech jiných bohů. Se samostatnými chrámy postavenými především pro Esetu se tak setkáváme až ke konci historie faraonského Egypta, a to zvláště za Ptolemaiovců a následně za římské nadvlády. Nejdůležitějšími takovými kultovními středisky byly tzv. Iseum v dolnoegyptském Perhebejetu (dnes Behbét el-Hagar) a především chrámový komplex na ostrově Fílé, který zůstal do první poloviny 6. století posledním fungujícím pohanským chrámem v Egyptě. Avšak již od nejstarších zmínek o této bohyni, zasahovala úcta k ní do všech aspektů života, a proto se s ní setkáváme ve většině náboženských dokumentů, od Textů pyramid, přes mytologické příběhy a královskou teologii, až po magická říkání. Mimo území Egypta byla Eset uctívána nejdříve v Byblu. Podle jednoho z příběhů zde Eset nalezla tělo svého manžela, které sem v truhle doplavalo až z Egypta. Ovšem totožnost Byblu v textu s Byblem předovýchodním je sporná. Největšího rozmachu se Esetin kult dočkal v helénistické a římské době, kdy se připojil k významným mysterijním kultům tehdejšího světa. Hlavním zdrojem poznání tohoto fenoménu je zpráva o Isidiných iniciačních obřadech zaznamenaná římským autorem Apuleiem. Někdy byla Isis Řeky ztotožňována s Deméter. Popularita, jíž se v období helénismu těšila některá egyptská božstva i mimo svou vlast, způsobila, že se tyto postavy postupně měnily. Tak se z Usira stal Osiris a Eset se změnila v Isis. Nejednalo se pouze o obměnu jmen, nýbrž proměnu celé božské bytosti. Narozdíl od Esety se k Isidě váží odlišné nebo upravené atributy, styl zobrazování i některé jiné vlastnosti, příběhy či mýty.