Můj názor na Davidovo dilema

Napište, jak situaci vidíte Vy sami za sebe.

Doufám, že bude fungovat formát blog, abyste na sebe mohli reagovat.

Můj názor na Davidovo dilema

by Nikola Jirásková -

Rozhodování je v tomto případě opravdu velmi těžké. Z textu bohužel nelze vyčíst, jaký vztah David s otcem má či jaká pravidla mají pro situace, kdy David potřebuje finance pro svoji zábavu, nastavená. Poskytují vždy Davidovi pro trávení volného času finance rodiče? Nebo ho naopak učí, že pokud něco v životě chce, musí pro to něco udělat? Jak často David na podobné akce jezdí? Každý víkend či jednou do roka? A jak si David peníze na výlet vydělal? Dali mu je přímo rodiče za pomoc s úklidem v domácnosti či prarodiče za natření zahradního plotu? Pokud bych tyto okolnosti znala, byla bych si svým rozhodnutím jistější. Na základě těch málo informací, které mám k dispozici, bych se na místě Davida rozhodla otcovu žádost odmítnout. Jestliže chce z Davida vychovat člověka, který své sliby myslí vážně a nemění je tak, jak se mu to hodí, měl by mu jít příkladem. Podmínky Davidova odjezdu na výlet stanovil s velkým časovým předstihem on sám. Pokud by i přesto tyto podmínky porušil, zklamal by Davidovu důvěru. Ten by se již příště nesnažil si finance na výlet zajistit sám, neboť by se obával, že by se mohla situace opakovat a jeho vynaložená snaha by tak byla zbytečná. V poslední řadě je potřeba zdůraznit, že otec potřeboval peníze pro svoji zábavu, stejně tak jako David. Jestliže otec si na ni nedokázal ušetřit peníze tak jako David, bude muset zůstat doma. David by neměl v tomto případě přebírat za otcovo jednání odpovědnost.

názor

by Markéta Popelářová -

Pro rozhodnutí bych potřebovala ještě doplňující informace, a to především o tom, jaký vztah David se svým otcem má a jak si v minulosti vzájemně vycházeli vstříc.

Pokud by otec svého syna pravidelně finančně podporoval na svých výletech, doporučila bych Davidovi, aby mu své peníze půjčil. Pokud tomu ale tak nebylo, měl by David vyjet na svůj vlastní výlet a třeba se s otcem domluvit, že mu peníze půjčí při jiné příležitosti. 

 

Můj názor na Davidovo dilema

by Matěj Pros -

Pro Davida musí být nastalá situace neobyčejně složitá. Sám bych váhal, jak se rozhodnout. Naštěstí by po mně něco takového moji rodiče nikdy nechtěli.

Osobně bych doporučil Davidovi peníze otci nepůjčovat, zábava otce přeci není víc než jeho zábava. Jinak bych situaci řešil, kdyby otec neměl peníze například na chod domácnosti, na jídlo apod.

Můj názor na Davidovo dilema

by Michaela Tesnerová -

Pro utváření vlastního názoru mám bohužel velmi málo informací. Z takto popsané situace mi vychází Davidův otec jako veliký sobec a jeho chování je velmi neempatické. Přijde mi správné a výchovně velmi na místě, aby se dítě učilo znát hodnotu peněz a vydělaných peněz si vážilo, přijde mi tedy funkční způsob výchovy, že pokud chce potomek někam jet, nebo si koupit něco pro sebe, ať si na to vydělá. Ovšem už mi přijde nepřijatelné, aby otec pak ty jediné synovy peníze chtěl půjčit v ten den, kdy mu to překazí a zničí plány.

Ovšem nevíme, co tomu předcházelo. Nevíme, jak to mezi sebou v rodině mají nastavené. Zda si takhle půjčují běžně a i otec by v opačné roli pomohl. Také nevíme, zda otec peníze vzorně vrátí. Nebo jestli je to ze strany otce naprosto ojedinělá situace a tento výlet je pro něj z nějakého důvodu velmi důležitý apod.

Davidovo dilema

by Hana Martínková -

Právě fakt, že v textu nejsou zmíněny všechny informace, vyvolává otázky s tím spojené, a proto si myslím, že tato situace by mohla být vhodně zařazena do výuky. Podnítila by diskuzi a podle mého názoru by se do ní zapojila většina žáků, neboť se jedná o situaci z reálného života a jak již bylo zmíněno, její neúplný popis klade další otázky. Při čtení mě hned napadlo, jak je možné, že David bude mít ve svých 14 letech možnost si na výlet vydělat? Otevřít by se tak dalo téma práce načerno, se kterým se jistě každý žák setkal či setká. 

Předně bych chtěla žáky dovést k tomu, aby se nad celou situací zamysleli a neodsoudili otce hned na začátku, protože text je tak postaven. Ráda bych, aby přemýšleli nad příčinami celé situace a jejími dopady pro obě strany. 

Z takto popsané situace vyplývá jako špatný otec, který po svém synovi chce, aby si na výlet vydělal sám, což vidím jako vhodné výchovné stanovisko, ovšem pokud je synovi 14 let, není to nevhodnější řešení. V době, kdy měl již David našetřeno, otec přišel s prosbou o půjčku. V textu není napsáno, zda chtěl otec půjčit všechny peníze, či jenom určitou částku, nebo jestli Davida jenom zkoušel, jak by se zachoval. Předně ale pokud by chtěl půjčit peníze pro svou zábavu a nikoliv třeba na léky nebo pobyt v nemocnici, měl by mít sám velké morální dilema, zda se syna na takovou věc vůbec zeptat. Předpoklad tedy je, že otec je pracujícím občanem a tudíž by měl umět s penězi nějak vycházet a půjčovat si jen na nejnutnější věci, které jsou k životu nezbytné. Krásně by se na tomto příkladu dala ilustrovat finanční gramotnost, kdy si vydělávající osoby půjčují na věci, které nejsou nutné a zbytečně se tak zadlužují.

Můj názor na Davidovo dilema

by Tereza Housková -

Otec postavil Davida do nelehké situace. Nejprve Davidovi povolil výlet pod podmínkou, že si na něho sám vydělá, našetří peníze. To pro Davida mohl být signál, že je už vlastně dospělý a musí tedy být za sebe zodpovědný a zaplatit si výlet sám. Mohl to brát jako první krok, kdy otec mu dává najevo, že ho jako dospělého bere. Najednou těsně před výletem, na který se David moc těší, přijde otec s tím, že by také někam chtěl jet se svými přáteli, ale nemá peníze a požaduje je po Davidovi? 

Já tedy zatím nejsem rodič, ale troufnu si říct, že tohle by snad žádný rodič nikdy svému dítěti neudělal. Upřednostnit svoje potřeby před potřebami svého dítěte? Na základě včasné domluvy otce s Davidem toto jednání se mi zcela hnusí. Vycházím ze situace, která byla k dispozici, tzn. pouze pár informací. Otázkou však je, zda otec Davida pouze nezkouší, jaká by byla jeho reakce. 

Můj názor na Davidovo dilema

by Vendula Jankovská -

David i jeho otec chtějí využít peníze na uspokojení potřeby sociálního kontaktu a zábavy. Obě se za stávajících okolností, které poskytuje popis situace, tedy zdají stejně zbytné. Moje argumenty stojí především na rozdílnosti rolí a jejich náplně – dospělý otec a nedospělý syn. David musel pro uskutečnění výletu vyvinout značné úsilí. Tohle odhodlání, nasazení by mělo být otcem oceněno a to mimo jiné i tím, že dodrží své slovo. Otec se zdá zahleděn sám do sebe a svých potřeb. A to i když se jedná jen o žádost a ne nařízení. Davidovi je 14 let a nemělo by na něm ležet břímě ekonomického zabezpečování rodiny.

Můj názor na Davidovo dilema

by Dominika Marešová -

Umím si představit, že pokud by Davidův otec potřeboval peníze např. na léky nebo na týdenní nákup potravin apod., syn by svůj výlet a peníze na něj našetřené kvůli svému otci (a dobru rodiny) obětoval a zdá se mi to i jako správná věc. I dospělým se občas stane, že nezvládnou vypočítat výdaje na měsíc a členové rodiny by si měly navzájem pomáhat.  Ale pokud jde o výlet, takže nic „životně“ důležitého, přijde mi vcelku neslušné, aby si peníze otec od syna bral. Napadá mě akorát, že Davidův otec možná zapomněl na celý Davidův výlet a na to, jak jsi poctivě šetřil peníze, ale dal mu své slovo, že bude na výlet moci jet a měl by své slovo dodržet, opakem by dle mého názoru nastavoval Davidovi špatný příklad.

Můj názor na Davidovo dilema

by Jonas Freundorfer -

V první řadě je od Davidova táty nefér, že po něm vyžaduje peníze, které si David sám vydělal za konkrétním účelem. Sám nevím, jak by se mé čtrnáctileté já zachovalo, ale slušnost by mi asi nedovolila tátovi nepůjčit. Pokud by mi však peníze nevrátil, jen tak bych mu to neodpustil. Pokud tedy táta Davidovi neslíbí, že mu peníze vrátí, peníze by mu půjčovat asi neměl. Pokud by si z tohoto příkladu někdo (žáci) měl vzít nějaké ponaučení, pak by to podle mě mělo být to, že stavět kohokoli před takováto těžká rozhodnutí, kdy se člověk ocitne v nepříjemné situaci, by si měl každý pořádně rozmyslet a uvědomit si, co to pro dotyčného může znamenat. 

Můj názor na Davidovo dilema

by Annamária Krivdová -

V prvom rade si myslím, že v dileme chýba niekoľko podstatných informácii. Napríklad, z akého dovodu nemal otec peniaze? Bolo to zlé hospodárenie, závislosť (alkohol, drogy, automaty), strata zamestania alebo sa stará sa o syna sám? Myslím, že by som sa rozhodla podľa odpovede na túto otázku. Ďalšia otázka znie: Požičiava si otec od Dávida peniaze často alebo je toto prvý krát? Pokiaľ by sa situácia opakovala častějšie, Dávid by stratil v otcovi doveru, a peniaze by mu nepožičal. Ďalej by ma zaujímalo ako často chodí na výlety otec, a ako často Dávid. 

Ja osobne si myslím, že by mal rodič ako autorita dodržiavať svoje sľuby. Navyše Dávid si tie peniaze mesiac zarábal, a určite sa na výlet veľmi tešil. Kedže ide prakticky o to či by mal ísť na výlet otec alebo syn, ktorý si naň zarobil, rozhodně sa prikláňam k tomu aby šiel Dávid. Myslím si, že by sa rodičia mali pre svoje deti obetovať a dopriať im zábavu, pretože raz boli tiež detmi a rodičia im rovnako dopriali výlety s kamarátmi. 

 

Můj názor na Davidovo dilema

by Kateřina Vnuková -

Z mého pohledu je toto dilema skvělé k vyvolání diskuze ve třídě. Ovšem rozhodnout se, jak tuto situaci vyřešit není jednoduché. Vybraná situace je vytržena ze širšího kontextu a nevíme, jak rodina funguje. Myslím, že text je záměrně napsán tak, aby se čtenář bez hlubšího zamyšlení postavil na stranu Davida a jednoznačně odsoudil otce. 

Můj názor na Davidova dilema

by Tereza Bigazová -

Ve článku chybí dostatek informací, například o jakou akci se jedná, o jaké kamarády se jedná a kde by se akce měla konat. Minimálně tolik informací bych vyžadovala od Davida, být jeho otcem. Z Davidova snažení je poznat, že o akci s kamarády opravdu stojí a záleží mu na tom. Z tohoto důvodu bych jako otec nikdy Davida nežádala o peníze, pokud by se nejednalo a závažnou věc a chytání ryb za závažnou věc nepovažuji, ale možná to tak jen působí, možná to má nějaký závažnější důvod. David by mu měl vysvětlit, že o akci s kamarády velice stojí a poctivě si na to našetřil. Pokud by byl otec ochotný chytání ryb přesunout, mohl by mu David nabídnout, že zkusí ještě něco vydělat a přispět mu později. Zároveň může argumentovat, že on si také na akci musel sám vydělat. To všechno však závisí na Davidově povaze a ochotě.

Můj názor na Davidovo dilema

by Soňa Kadeřábková -

Nerada činím závěry ve chvíli, kdy nemám dostatek informací. Do konfrontace dvou jedinců (navíc s morálním dilematem) vstupuje mnoho proměnných, které situaci variují. Nevíme nic bližšího o Davidovi ani o jeho otci. Otec může být vzorným rodičem, který o svého syna skvěle a s láskou pečuje, akorát se nyní dostal do náročnější finanční situace. Co se týká vyjížďky na vodu s chytáním ryb, může se jednat o akci, která je z nějakého důvodu pro otce důležitá, například je to jedna z mála šancí, jak strávit pár chvil s kamarádem, kterého otec dlouho neuvidí (kamarád se stěhuje do zahraničí). Na druhou stranu se také může jednat o otce, který se svému synovi nevěnuje, do tíživé finanční situace se dostál sám svou vinou (např. nepromyšleným nákupem zbytečností); vyjížďka na vodu se koná každých čtrnáct dní, a to navíc s kamarády, se kterými se otec vídá často. Zde jsem nastínila jen dvě možné varianty situace, která ovšem může mít i zcela jinou podobu. Navíc roli hraje zajisté i to, jak se běžně chová David a o jakou akci se jedná v jeho případě.

Mám pocit, že úryvek více vyznívá ve prospěch Davida (otec vlastně nedodržel slib, navíc peníze chce na zábavu, nikoli z důvodu zabezpečení rodiny – např. nákup základních potravin). Z výše zmíněných důvodů se však nechci ani k jednomu stanovisku (tj. v právu je David vs. v právu je otec) přiklánět.

Zamýšlím se nad tím, zda by nebylo možné v této situaci najít nějaký kompromis. Úryvek neposkytuje dostatek informací o obou výletech, ale možná by bylo možné se zachovat tak, aby se svých akcí mohli zúčastnit oba. Zvláště pokud si David našetřil trochu víc peněz, než reálně potřeboval, mohl by své náklady snížit a část peněz otci půjčit. Záleží o jakou víkendovou akci a o jakou vyjížďku na ryby se jedná, ale pokud se například jedná v obou případech o přespání venku, David si místo koupě nového stanu může stan jen půjčit; otec se může na ryby vydat autem a přespat v něm, čímž ušetří náklady na ubytování.

Kadeřábková Soňa

Můj názor na Davidovo dilema

by Markéta Čápová -

Můj názor možná nebude úplně kladný. Pokud by Davidův otec, byl"opravdový" otec, nikdy by si o peníze neřekl. Věděl moc dobře, že David si na výlet šetří a vydělává a dám David z toho musel mít obrovskou radost. Tím, že se ho otec zeptat ho dostal opravdu do nesnází. Je možné, že ho otec jenom zkoušel. Jak je vychovaný a zda by se o peníze s ním rozdělil. Pokud by to, ale tato situace nebyla, tak mi přijde velmi smutná. A můj názor je, že nevidím jediný důvod proč je tatkovi půjčovat/dávat. 

Můj názor na Davidovo dilema

by Petra Hillebrandová -

Na to abych vyjádřila jednoznačně názor na Davidův problém, nebylo v zadání poskytnuto dostatek informací. V Davidově rozhodování by jednoznačně hrála velkou roli jeho povaha a osobnost, také vztah s otcem, finanční situace rodiny a motiv jaký měl otec pro stanovení dohody.

Pokud byl otcův požadavek, aby si David na výlet našetřil sám motivován výchovnými cíli (aby se David naučil hospodařit s penězi, vážil si peněz) a na výlet nebylo potřeba velké množství peněz (což text také neuvádí) a mohl je David získat například šetření kapesného, pomocí prarodičům na zahradě za malou úplatu považuji otcův požadavek za adekvátní. Pokud šlo ale o situaci, kdy otec nechtěl Davida nikam pustit a natož mu dát peníze „navíc“ a doufal, že touto podmínkou nepřímo způsobí to, že David nikam nepojede, protože nemá šanci našetřit tak velké množství peněz, tak toto rozhodnutí neschvaluji. A pravděpodobně by na to měl David stejný názor a pokud by šlo o druhou situaci, tak by otci jistě peníze nepůjčil.

Velkou roli by hrál i Davidův vztah s otcem v kombinaci s Davidovou povahou. Pokud by měli špatný vztah. Otec Davidovi nikdy nic nedovolil, nekupoval a sám si dopřával. Přišla by na řadu Davidova osobnost. David jako rebel by otci peníze nepůjčil, protože si je nezaslouží a on mu taky nikdy nic nedal.  Pokud by byl David spíše submisivní asi by otci peníze půjčil ve snaze se vyvarovat jeho hněvu a možná se mu i zavděčit. Na druhé straně pokud by měli dobrý a zdravý vztah zvažoval by pravděpodobně David jak je pro otce důležité jet a jak je to důležité pro něj samotného. A jsem si jista, že pokud by měli zdravý vztah a třeba například finanční problémy, přestože se otec snaží rodinu uživit, jak nejlépe umí, vyšel by mu David vstříc.

Je velice těžké jednoznačně odpovědět. Samozřejmě, že problematika autorit a neúcta k nim přichází dnes a denně na přetřes a jistě JE problémem. Ale chtěla bych poukázat i na druhou stranu mince, kdy mnohdy jsou děti psychicky terorizovány v zdánlivě zdravé rodině právě těmi slovy že „jsou nevděční, neváží si svých rodičů, tolik toho rodičům dluží a přesto se chovají jako nevděční a rozmazlení fracci“ Opravdu to je tak že rodiče by měli vymáhat splátky za svou péči dětem? Nebylo to svobodné rozhodnutí rodičů pořídit si dítě a s tím související povinnost dítě zabezpečit? Možná tyto otázky zní příliš útočně. Rozhodně se NEDOMNÍVÁM, že by rodiče měli být otroci dětí! A děti by si měly uvědomit co vše jim rodiče umožnili a hlavně jakého člověka z nich zformovali! Ale ani rodič by neměl být diktátorem, který dítě udupe a zformuje k bezmezné poslušnosti a nenechá ho žít vlastní život ani v dospělosti „protože on pro něj obětoval, tohle vše mu umožnil, a dítě mu to dluží“.

Můj názor na Davidovo dilema

by Matěj Svoboda -

Tato situace nastala určitě v nejedné rodině. Za mě určitě vidím jako velmi dobré, že je David v tomto věku schopný si na výlet našetřit. Otázka, ale je jaký výlet to vlastně je ? Jelikož neznáme podrobné informace, ale víme, že otec by Davida na výlet pustil, ale musí si na to našetřit sám, tak to asi nebude výlet přes celou republiku. Podlé mého by si měl, ale David peníze nechat a odjet s kamarády na výlet. Protože jestli mu jeho otec, který mu nechtěl dát peníze a najednou sám nemá na vlastní výlet, radí, aby si našetřil, tak vidím, že tam není něco úplně v pořádku. Jenže nemáme úplně jasné informace jaká je jejich situace a informace jsou pouze vytržené z nějakého delšího kontextu, tak nemůžeme úplně a jasně soudit. 

Můj názor na Davidovo dilema

by Ondřej Dobiáš -

Asi jsem špatný syn, ale podle mého názoru by David otci vyhovět neměl. Na výlet si poctivě našetřil. Otcův výlet s kamarády není ničím nutným. Jednání ze strany otce mi přijde neférové (a "neotcovské"), jestliže těsně před výletem po svém synovi požaduje peníze na vlastní výlet - v neprospěch svého syna.

(Ano, je zde otázka, co se bude na Davidově výletě dít... Nicméně, otec své slovo dal, a učinil-li tak, musel vědět proč. V opačném případě měl svému synovi výlet zatrhnout ihned.)

V případě, že by otec nežádal o peníze na výlet, ale jednalo by se například o zaplacení nájemného - a David by věděl, že otec penězi dlouhodobě neplýtvá - otci bych na jeho místě vyhověl.

Nemám dost informací na to, abych toto dilema posoudil jinak. Dokážu si však představit, že by Davidova rodina byla dlouhodobě ve finanční tísni. Otec by Davidovi vždy všechno platil, sám by si však nikdy nemohl dovolit vyjet někam na dovolenou. David vidí, že otec dělá co může, aby rodinu zajistil, a tak se pro jednou zřekne vlastního štěstí ve prospěch otce.

 

OD

Můj názor na Davidovo dilema

by Barbora Dvořáčková -

Na jednu stranu se mi líbí podmínka otce, že si David na výlet musí vydělat sám. Na druhou stranu si ale nedovedu představit, jak si čtrnáctileté dítě vydělává někde peníze, ještě k tomu poměrně velkou částku, která by pokryla výdaje na celý víkendový výlet. Osobně se mi ale vůbec nelíbí přístup otce, když chtěl po synovi půjčit peníze na svůj výlet. Myslím si, že rodiče by si od svých dětí neměli půjčovat peníze, které si samy děti stěží vydělají. Ještě k tomu pro své soukromé účely. Pochopila bych, kdyby je otec chtěl např. na nákup jídla, hygienických potřeb apod. 

 

Rozhodně bych ale v některé své hodině chtěla nadhodit tento příklad. Myslím si, že by mnohdy od dětí padly zajímavé postřehy či komentáře.

Můj názor na Davidovo dilema

by Josef Pavlíček -

Dobrý příklad toho, jak vyvolat zajímavou diskuzi ve třídě. Asi je prvotním cílem, aby žáci řekli, jak si to ten otec může vůbec dovolit (což mě taky napadlo) apod. Ale nic není jednostranné, což si žáci při formování argumentů možná uvědomí.

Můj názor na Davidovo dilema

by Ondřej Jobek -

Hned  jako první mne zarazilo to, že David může jet sám ve čtrnácti letech a jen s kamarády. Informace, které se můžeme dočíst mi připadají trochu vytržené. 

Otec nabádá svého syna k šetřivosti a k samostatnosti ohledně financí, ale pak by si od něj rád půjčil což může znamenat, že on sám se tak nechová. Pro Davida je rozhodování těžké ať už by se rozhodl jakkoli vůči jedné nebo druhé straně si to bude vyčítat. 

Otec by měl Davida nechat s kamarády jet, David splnil podmínky, které mu otec dal a na výlet si sám finance obstaral. Otec by měl svou akci vynechat, jít příkladem a držet svoje slovo. 

Je těžké říct jak se David musí rozhodnout, ale s otcem by se o tom měl pobavit. Toto není pro Davida dobrý vzor.

Můj názor na Davidovo dilema

by Nela Pastrnková -

Úskalím výchozí situace je fakt, že neznáme celý její kontext. Je nám nastíněn jen jeden úhel pohledu, ve kterém otec nedodržel to, co slíbil. Zpočátku mě napadalo několik otázek - Jak je možné, že David měl v pouhých 14 letech několik příležitostí si za poměrně krátkou dobu peníze vydělat? Tzn. šlo o brigády, které jsou v jeho věku ještě nezákonné, nebo si vydělával třeba pomocí sousedům nebo rodičům, případně jinak? Je vhodné, aby tak mladý kluk jel na celý víkend pryč? Sama jsem na víkendové akce jezdila od poměrně brzkého věku, ale mám ve svém okolí i kamarády, kteří do 18 let nemohli jezdit nikam. Jak jsem již psala výše, otec nedodržel svůj slib. Už ale nevíme, kdy byl otec naposledy na nějaké víkendové akci. Třeba je to jedna z jeho posledních příležitostí, kdy může někam odjet (z jakýchkoliv důvodů - věk, nemoc...) Také nevíme, o jaké kamarády se jedná - mohlo jít třeba o kamarády ze střední školy, které 10 let neviděl a otec si nechtěl takové shledání nechat ujít. Třeba bylo otcovým snem jet rybařit, ale nikdy se mu taková příležitost nenaskytla. Z mého pohledu se nakonec ale stejně přikláním k variantě, aby na výlet jel David. Oceňuji, že si v nízkém věku na výlet sám našetřil a jako rodič bych z toho vyčetla, že mu na daném víkendu opravdu záleží. Otec zřejmě chtěl syna poučit o hodnotě peněz, proto mu na výlet nepřispěl. A syn mu dokázal, že si peněz váží a umí šetřit. Myslím si, že většina rodičů dá v takových případech přednost zájmu svých dětí před těmi svými. Jiná situace by nastala, kdyby otec potřeboval peníze např. na nákup základních potravin. Pak bych se přiklonila k tomu, aby David peníze otci půjčil.

Z hlediska výuky si myslím, že je důležité, abychom učili své žáky nahlížet na problém z různých úhlů pohledu, přemýšlet nad různými aspekty situace a nedávat vždy na první dojem.

Nela Pastrnková

Můj názor na Davidovo dilema

by Barbora Podloucká -

 

Otec Davidovi slíbil, že může jet na víkendovou akci s kamarády, když si na ni sám ušetří. David si ve svých 14-ti letech sám na akci vydělal a našetřil, což je chválihodné.

Otec sám nabádal svého syna, ať si šetří, ale sám si neušetřil na vyjížďku. Chápu, že Davidovo rodiče mají různé výdaje a mohou platit hypotéku například atd. Nicméně, na otcovo místě bych Davida nechala jet na akci a oželila bych svou vlastní. David by si to zasloužil.

Můj názor na Davidovo dilema

by Lucie Zdenková -

Situace Davida je velmi zajímavá a osobně bych ji do své výuky zařadila. Myslím, že Davidovo dilema je velmi podnětné a mohlo by mezi žáky vyvolat diskuzi. Zajímalo by mě, jak by na situaci žáci nahlíželi a jaká pozitiva a negativa by uvedli. Současně by to podporovalo fantazii žáků, jelikož neznáme další informace a okolnosti situace. Stěžejní v této situaci je, zda upřednostnit své zájmy před zájmy svého otce nebo druhých. S tím se v podstatě setkáváme dnes a denně, ať už u velkých rozhodnutí – např. kam půjdeme na střední školu (rodiče chtějí, aby jejich dítě šlo na gymnázium a ono chce jít na učňovský obor), nebo menších – budu dělat domácí úkoly do školy nebo půjdu ven s kamarády na hřiště.

Četla jsem si některé komentáře kolegů a musím ocenit různé pohledy na situaci. Osobně mě v první chvíli nenapadlo, že u nás je nelegální, aby si našel chlapec brigádu ve 14 letech. Na problematiku jsem zprvu nahlížela spíše z pohledu morálního, psychologického…

Co vidím pozitivního na straně otce je určitě to, že chtěl, aby si syn vážil peněz, a tak mu výlet nezatrhl, pokud si na něj vydělá. Na druhou stranu do situace nevidíme a důvody mohou být zcela jiné. Jeho záměrem nemuselo být naučit syna hodnotě peněz. Je možné, že si myslel, že syn ve svých 14 letech si technicky ani nemůže vydělat peníze nebo tím chtěl zakrýt to, že peníze sám nemá, využít ho k získání peněz na jeho osobní výlet… Je to otevřené.

Podle mého názoru by David peníze otci dávat neměl, jelikož sám otec mu na začátku nevyhověl a stanovil podmínky. Kdyby mu otec pomáhal našetřit si peníze, připouštím možnost, že by se David mohl rozhodnout mu peníze půjčit. V tuhle chvíli to spatřuji spíše ale jako nespravedlivé chtít peníze po synovi, který poslechl svého otce a splnil si svůj cíl přes všechny překážky. Bohužel, všechno má své pro a proti.

Můj názor na Davidovo dilema

by Kateřina Pavlišová -

Davidovo dilema je velmi zajímavé a já sama bych jej do své výuky ráda zařadila, protože by mě zajímaly hlavně názory mladších žáků, a to nejlépe těch, kterým je čtrnáct let, stejně tak jako Davidovi v tomto příběhu. Co se týče mého pohledu na věc – ztotožňuji se s názory mých kolegů, proto nechci opakovat, co již bylo řečeno, resp. napsáno. Líbí se mi, že každý na toto dilema pohlížel z různých pohledů. Někdo se na věc díval více z právního hlediska, kdy by mělo být dokonce nelegální, aby si čtrnáctiletý chlapec našel brigádu, jiní zase „zabrousili“ do oblasti filozofie, psychologie, či úpadu morálky v dnešní době. Já bych jen chtěla dodat, že na celý problém je nutné se dívat komplexně a rozvíjet argumenty z hlediska všech disciplín, ale i osobního postavení.
Můj názor na danou věc je tedy takový, že je nutné si nejprve uvědomit fakt, že by k této situaci v realitě vůbec nemělo dojít a doufám, že se tomu tak neděje. V první řadě je důležité probudit v dnešních žácích zdravý pohled na věc, a to je podle mě takový, aby v sobě probudili solidaritu, uměli pomáhat, ale zároveň věděli, že vše má svou mez – zde je touto mezí fakt, že je nezdravé a nezodpovědné, aby dospělý otec požadoval finanční částku po synovi, který ji získal pomocí vlastní píle a úsilí, navíc v době, kdy byl bez možnosti získat nějaký větší obnos či mít stálý příjem. 
Ale jak bylo rovněž zmíněno, nemáme další informace a neznáme okolnosti celé situace, aneb "nesuď knihu podle obalu", proto nebudu dále hodnotit toto dilema a děkuji mým kolegům za zajímavé a obohacující podněty k celé situaci, ve které se David ocitl.
PS: Abych nebyla pouze negativní - pozitivně hodnotím snahu otce, který chtěl naučit svého syna mít jiný a střízlivý vztah k penězům, který dnes často schází mnoha dětem (někdy i dospělým)...

Názor na Davidovo dilema

by Dita Jirková -

Člověk nevidí zcela do dané situace. Je trochu zvláštní, že po čtrnáctiletém chlapci chce otec, aby si syn vydělal sám, když většina zaměstnavatelů nabízí práci od patnácti let. Tudíž se dá předpokládat, že se rodina nachází ve špatně finanční situaci, čemuž nasvědčuje i otcova pozdější reakce. Kdyby Davidovi bylo více let, je to dobrý způsob, jak dítě naučit vážit si vlastních peněz. 

V každém případě mi to ale od otce nepřipadá ani trochu fér, když po Davidovi chce peníze, které si těžce našetřil. Navíc byli se synem takto domluveni a na příště by David mohl ztratit motivaci. Proč by se měl tak snažit, když mu to třeba zase vezme? Otec by měl být spíše pyšný, že i tak mladý syn si dokázal sám jít za svým cílem a dosáhnout ho.

Názor na Davidovo dilema

by Tomáš Zámečník -

Otcova podmínka, že může jet s kamarády na víkend, když si na to našetří, je podle mě v pořádku. Naopak nechápu, jeho žádost o půjčení peněz svého syna, který se na víkend s kamarády těšil a poctivě šetřil peníze. Pokud by se jednalo o důležitou neodkladnou věc, která by byla například potřeba na chod domácnosti, žádost bych pochopil. Situaci, kdy chce rodič připravit o zážitek své dítě za účelem udělat si vlastní, hodnotím jako velmi špatnou.

Můj názor na Davidovo dilema

by Milan Ptáčník -

David se ocitá v situaci, kterou běžný člověk musí procházet téměř denně - upřednostním své vlastní zájmy, nebo se obětuji pro druhého?

Vždy záleží na konkrétní situaci, ale v Davidově případě by měl David vědět, zda mu jeho otec také pomáhá podobný, způsobem. Dá se předpokládat, že ano, protože většina rodičů dře a vydělává peníze proto, aby si jejich děti mohly užívat svobody. Obětují tam kus sebe každý den. Na druhou stranu je zcela Davidova věc, co se svými těžce vydělanými penězi udělá a nikdo by mu to neměl vůbec nijak vyčítat, ani se na něho zlobit.

Jednou z cest je společný kompromis. Například, pokud by to bylo možné, že David půjčí otci jen nutně potřebnou sumu peněz a sám si nutně potřebnou sumu peněz nechá. A každý z nich by třeba mohl jet na svou vlastní akci, i když by si ani jeden z nich nemohl příliš vyskakovat.

Názor na dilema

by Monika Mašková -

Situace Davida je velmi zajímavá. Je mu 14 let a dovedl si ušetřit na akci s kamarády. Což je obdivuhodné a myslím, že to vychovává dítě k zodpovědnosti a samostatnosti. Otcův přístup byl v první fází částečně přijatelný. Neshledávám ho přijatelný v tom, že se nezajímal o akci, kam syn pojede a s kým. To by mohlo vyvolat v dítěti pocit, že otci jde jen o peníze, aby je on sám mu nemusel dávat a nezajímá ho, co bude syn podnikat a s kým. Nenabídl mu ani třeba domácí práce navíc, které by finančně ocenil a to by ho motivovalo. Druhá část, kdy otec žádá peníze od svého syna peníze je ještě více zarážející. Podle Langmeiera a Krejčířové (2006) většina dětí proniká hlouběji do morálky mezi 11 a 12 věkem života. Davida můžeme zařadit do třetího stádia morálního uvažování. Uzavřel s otcem smlouvu, která pro něj platila a on ji naplnil. Myslím si, že by otcovi nevyhověl a to kvůli podmínkám, které mu on zadal na začátku. Kdyby ovšem otec od začátku mu pomáhal našetřit si peníze, mohl by se David rozhodnout kladně. Situaci vidím tedy, že je nespravedlivé chtít po synovi peníze, když sám syn musel splnit podmínky a to je měl velmi ztížené, protože není plnoletý a nemá zaměstnání.

Názor na dilema

by Gabriela Štefánková -

David toužil jet na víkendovou akci a jeho otec nastavil jasná pravidla. Pokud si na tento výlet našetříš peníze, můžeš jet.

Opravdu obdivuji Davida, že v pouhých 14 letech se mu to povedlo a našetřil si vlastní peníze. Myslím si, že ve chvíli, kdy otec přišel se žádostí o půjčku peněz, aby on sám mohl vyjet na ryby, musel se David cítit opravdu zmateně. Otec nastaví taková pravidla - na co si vyděláš, tam můžeš a poté sám o peníze prosí. Myslím si, že celá situace je poměrně absurdní a jednání otce se mi opravdu nelíbí. Myslím si, že by mu otec měl jít příkladem a nejednat v rozporu s tím, co říká. Otec určitě musel vidět, jak je pro Davida náročné si peníze vydělat a poté byl schopen o těžce vydělané peníze žádat. 

Můj názor je, že celkové nastavení pravidel bylo špatně zvolené. Pokud by můj syn jel sám s kamarády na akci, zajímala bych se o to, jací jsou ti přátelé, co se na této akci bude dít, zda tam bude dospělá osoba. Myslím si, že bych ve 14 letech nakonec rodiči peníze půjčila. Asi z toho důvodu, že vím, že se o mě starají a živí mě, ale neříkám. že je to správné řešení. 

Dle mého názoru byla otcova prosba opravdu nevhodná. 

Názor na dilema

by Filip Hendrych -

Toto Davidovo dilema je velmi složité, jelikož jsem o deset let starší než zmiňovaný (zřejmě fiktivní) David, tudíž se na věc pokusím podívat svou současnou optikou, ale pokusím se i vcítit do situace, kdy mi bylo 14 let. Dnes bych asi otci peníze půjčil, kdyby mě o to požádal, jelikož vím, že pro mě otec toho hodně udělal, vychoval mě a velmi dlouhou dobu mě vlastně živil. Z dnešního pohledu považuji tak trochu za svou morální povinnost veškerou péči o mě svým rodičům vracet. Takováto situace by pro mě dnes byla to nejmenší, co bych mohl pro své rodiče udělat, tudíž bych jim peníze půjčil velmi rád, i za cenu toho, že bych třeba přišel o nějakou vlastní zábavu. Koneckonců určitě to není poslední zábava v životě, takových příležitostí ještě bude.

Z pohledu čtrnáctiletého chlapce se však na situaci dívám poněkud jinak. Pokusil jsem se vcítit do doby, kdy jsem byl v tomto věku. I když to není jednoduché, myslím si, že ve čtrnácti letech bych měl na situaci jiný pohled. Ve čtrnácti letech by mě asi hodně mrzelo, kdybych přišel o nějakou zábavu s kamarády, na kterou bych se těšil celý měsíc a ještě si na ní sám vydělal. Myslím si, že bych odmítal otci půjčit, což by možná vedlo v nějakou rodinnou hádku, protože bychom si každý stáli za svým.

Můj názor na Davidovo dilema

by Petr Hes -

Situace, do které otec Davida uvádí, je od něj naprostá sprosťárna. S vlastním tátou si dlouhodobě užívám rovněž svoje (byť trochu v jiné rovině než čtrnáctiletý David), ale moc dobře vím, jaké je to pociťovat ontologickou nespravedlnost, absenci alétheii. Naprosto se v otázkách výchovy ztotožňuji s Hannah Arendtovou a její kapitolou Krize výchovy a vzdělání (Arendt - Krize kultury, Praha: Mladá fronta, 1994). Rodiče se vzdali odpovědnosti za tento svět. Vždy jsem si myslel, že čas to spraví, ale čas naopak názory a nepochopení rozevírá dál.

Chápu, že rozhodnutí Davida je obtížné. Jestliže však otci vyhoví, musí si uvědomit, že je to od otce nespravedlivé - nejlépe se to dozvědět od jiné autority nebo ideálně od otce samotného - kdyby se náhodou omluvil a se synem situaci rozebral. Jsou tu ale i další rodinní příslušníci, kteří by se Davida měli zastat. Dále je tu vzdělávací instituce, psychologové etc.

V případě, že David otcovou žádost odmítne, velmi riskuje. Při správné argumentaci ovšem může dosáhnout vyšší vyspělosti než otec. V tento moment je ale důležité, aby z toho neměl příliš velký stres, který by ho mohl do budoucna poznamenat. Je velmi důležité v sebe věřit a mít podporu někoho z okolí. 

Celá tato situace je nešťastná - totiž, když se otec chová nedospěle, syn je postaven do role "otce", ačkoliv nemůže kvůli absenci autority otce přímo vychovávat - dítě se do této pozice povznést nemůže, ačkoliv na to má v tu chvíli morální právo.

Tohle se nikdy nesmí stát - dovedu si moc dobře a živě představit situaci, kdy rodič o nějaké peníze své dítě požádá, ale zde je třeba postupovat velmi opatrně. Zvážit okolnosti, situaci v rodině, věk dítěte etc. Pokud se jedná o nedospělé dítě, měl by rodič tuto možnost zvažovat spíše jako krajní variantu - jednu z posledních možností.

Ještě ovšem jisté vyjádření ke konkrétní situaci. Nevíme, o jakou akci se jedná, s kým tam konkrétně bude a v jakých podmínkách. Synovi je stále 14 let a zodpovědnost rodičů je tak obrovská - například, kdyby se zde popíjel alkohol etc. - ale to je na uvážení každého rodiče - dítěti je nutné to jasně vysvětlit a bavit se s ním o tom - probouzet porozumění a empatii. V případě, že rodič 14-leté, považuji za vhodné, mu k vydělaným prostředkům část peněz přidat. Přeci jen - 14 let - oficiálně by neměl mít ani možnost uzavřít platnou dohodu (pokud se tedy nepletu, když tak měl opravte). Nebo by mu rodiče mohli poskytnout peníze, jestliže pomůže doma s nějakými pracemi. 

Dilema

by Aneta Siváková -

Osobně si myslím, že David s otcem trochu bojuje. Na jednu stranu chápu, že otec chtěl ukázat Davidovi, že peníze je potřeba si šetřit a vydělat. Na druhou stranu otec za ním pak neměl chodit s prosbou o půjčení peněz, protože výchovný záměr zazdil. David se pak dostal do složité situace vzhledem  k jeho nízkému věku. Nevíme, jak to má David s ostatními členy rodiny, takže je složité cokoliv posuzovat. Určitě se na tom dá ale poukázat, že i dospělí dělají chyby ve výchově svých dětí. Já bych Davidovi přispěla na výlet alespoň z poloviny, pak by nebyl problém, kdybych za ním přišla o pomoc...protože by viděl tu pomoc i ode mě. 

Názor na Davidovo dilema

by Lukáš Mirvald -

Text by se vlastně dal rozdělit na dvě části. V první části syn chce jet na akci, ale otec mu odvětí tím, aby si na to nejprve sám vydělal. Což je v pořádku, ale osobně bych tento postup aplikoval až ve vyšším věku. Ve čtrnácti letech se brigáda shání špatně. Všude chtějí aspoň středoškoláky, nebo lépe 18+. V druhé části se otec zachoval zcela opačně, než žádal po synovi. Nepřišlo mi to výchovné. Rozhodně by měl jít příkladem. Na druhou stranu chápu, že nemáme bližší informace a situace mohla být mnohem složitější (viz mé argumenty pro a proti).

Osobní názor na Davidovo dilema

by Kateřina Müllerová -

Jak se k takové situaci postavit? 

Neznám okolnosti v jakých se otec se synem nacházeli a z toho důvodu nechci soudit. Jednou z variant je, že se otec snaží syna naučit, že pokud po něčem touží, musí přiložit ruku k dílu, aby se ta radost mohla uskutečnit, s čímž určitě souhlasím. Avšak druhou variantou je, že rodina nemá dostatek peněz a proto byl David "nucen" si na výlet vydělat sám. 

Zda měl otec o peníze žádat syna? Dle mého pohledu spíše ne. Syn dodržel předem domluvené podmínky. V tom případě měl otec ocenit jeho práci a nestavět ho do tak těžké situace, kdy se musel syn rozhodnout, zda upřednostní své radosti před otcovými, či nikoli. Davidovi je 14 let a v tomto období je pro něj důležité trávit čas s kamarády. Dospělým kamarádům tatínek lépe vysvětlí, že nemá zrovna peníze a nemůže jet s nimi rybařit. Pro Davida by byla situace obtížnější a navíc je ve věku, kdy by jeho přátelé mohli na situaci reagovat všelijak.

David si na výlet poctivě ušetřil, proč by nemohl to samé udělat tatínek?

Davidovo dilema

by Veronika Gajdošová -

V první části příběhu se David naučil správnou lekci do života – pokud něco chceš, vydělej si na to. A to je pro mladého muže určitě dobrá lekce, neboť nic není zadarmo. David se touto lekcí opravdu řídil a poctivě si vydělal peníze. Morálně ambivalentní situace nás tedy čeká až v druhé části kdy dospělý/autorita/rodič, požádá, aby vydal peníze na úkor vlastních aktivit. Jestli David tátovi peníze dá či nedá je jedno, protože morální výsledek je stejný – zneužití autority nad nezletilým dítětem (o které se mám starat). Rybaření s kamarády je fajn, ale není to potřeba. Kdyby otec nutně potřeboval peníze třeba na jídlo nebo nájem,  tak to není ideální, ale více pochopitelná situace.

Řešení tohoto problému dá ilustrovat za pomoci Kohlbergovy teorie morálního usuzování:

-David má obavu z otce (autority), který ho může nějak potrestat a tudíž je motivovaný otci peníze dát. –> první stádium předkonvenční úrovně

-David zjišťuje, jaký prospěch by mu přineslo dát otci peníze či jestli je více prospěšné jít na vlastní výlet. –> druhé stádium předkonvenční úrovně

-David chce tátovi vyhovět, aby měl s ním dobrý vztah, ale zároveň chce být přijatý mezi svými kamarády a jít s nimi na výlet. –> třetí stádium konvenční úrovně

Poslední tři principy se na tuto situaci úplně nedají tak dobře aplikovat neboť zde nejde o otázku dobra společnosti či o (ne)legální záležitosti.

 

Snad jsem zde aplikovala tuto teorii správně. Za mě Davidovo rozhodnutí nehraje roli, protože jeho otec ho postavil do situace, jakou by 14leté dítě nemělo nikdy řešit. Jeho otec je z mého pohledu buďto neschopný si vydělat svoje peníze nebo chamtivý. David není ani dospělý a ani si sám ještě nemůže vydělávat. Určitě rád přispěje rodičům, až bude samostatný, ale zatím by měli spíše rodiče platit výlety jemu než naopak.

Můj názor na Davidovo dilema

by Ludmila Lacinová -

Svou výchovou chtěl otec Davidovi říci, že když něco chce, na co mu třeba kapesné nestačí, tak si na to musí vydělat sám. Bylo by to v pořádku, kdyby najednou otec svá pravidla nezměnil. Když už něco jednou stanovil, tak i on sám by to měl dodržet. Kdyby otec potřeboval půjčit peníze např. na domácnost, tak by to bylo pochopitelné. Ale jednalo se o výlet sjednaný narychlo, a pokud otec od Davida svou výchovou požaduje, aby si na takovéto věci našetřil, že jinak nikam nepojede, tak pak i on sám by si měl dávat na svou zábavu peníze stranou. V takovémto případě ale asi většinou dítě rodiči peníze poskytne, protože má obavy z narušení rodinných vztahů.

Můj názor na Davidovo dilema

by Štěpán Charvát -

Ve vedlejším fóru jsem předložil 3 argumenty pro vyhovění otci a 3 argumenty proti vyhovění otci (každý z trojice argumentů odpovídá jedné rovině Kohlbergovy teorie morálního usuzování). Z celkové šestice argumentů se mi jako nejsmysluplnější jeví kombinace argumentů 2(-) a 3(-). Mezi Davidem a otcem již proběhla dohoda, že David může na výlet jet za předpokladu, že si peníze našetří sám. O jakékoliv výjimce v dohodě nepadlo ani slovo. Lze připustit, že dohody je možno v krajních případech porušit, typicky nastane-li nikým nepředpokládaná situace. Muselo by se však jednat o nějaké vyšší dobro. A vzhledem k tomu, že mezi Davidovým plánem a otcovým plánem není v podstatě žádný rozdíl, nemůže být o žádném "nižším dobru" ani "vyšším dobru" být řeč, neboť obě dobra jsou si rovnocenná. Z tohoto důvodu nemá porušení dohody žádný smysl, neboť kdyby se dohody porušovaly kvůli potřebě o stejné síle, neměly by dohody už v podstatě vůbec žádný smysl.

Názor

by Dagmar Hraničková -

Zajímalo by mě, jestli si otec vůbec uvědomoval, že svým výletem znemožní Davidovi zúčastnit se akce s kamarády. Myslím, že by se takhle žádný soudný rodič nechoval, ani si neumím představit, že by si skutečně dospělý člověk půjčoval peníze od svého náctiletého dítěte. To ale asi není podstatné. Výchovně mi to zkrátka nepřijde správné, otec dítěti vlastně nejdříve řekl, že pokud se chce bavit, musí pro to sám něco udělat, což je sice přísné (osobně bych asi dítěti alespoň přispěla), ale vede ho to k důležitému uvědomění, že nic není zadarmo a bez práce nejsou koláče. To by bylo v pořádku. Když pak ale otec dítěti jeho výdělek vezme a ono tak zůstane bez odměny, jak k tomu přijde? Znamená to, že pokud je člověk dospělý nebo zastává vyšší pozici, může mít pouze ty koláče? Takhle to určitě není správné. Otázkou zůstává, co by David získal, kdyby své úspory otci dal a co by se stalo, kdyby tak neučinil. Celá situace ze mi zdá z pohledu dítěte velmi frustrující a asi by hodně záleželo na vztahu mezi konkrétními lidmi. 

Argumenty Davidova rozhodnutí

by Iveta Štěpánková -

Z otcovy výchovy plyne, že chtěl synovi vysvětlit, že když o něco usiluje musí se o to také sám zasloužit. Skrz Davidovy brigády je patrné, že čtrnáctiletý David skutečně toužil po výletě s kamarády a také proto udělal maximum, vydělal si celou potřebnou částku, navíc se svého otce zavčas zeptal, poslechl ho a začal si sám přivydělávat. Úsilí Davida nebylo vůbec malé, navíc jeho táta nepožadoval po něm peníze kvůli tomu, že by je potřeboval k financování domácnosti, ale kvůli zábavě. Když tedy chtěl otec se svými přáteli na vyjížďku, měl si sám šetřit peníze, jak to sám chtěl po svém synovi. Jedná se o velice komplikovanou situaci pro Davida.

David je veden pevnou rukou svého otce, jelikož si musel sám našetřit celou částku, aniž by mu otec něco přispěl, tudíž ze samého důvodu má v otci autoritu a chce se vyhnout trestu, proto by mu své vydělané peníze jistě přenechal.

V dalším případě by David vyšel svému otci vstříc v rámci zachování dobrých vztahů, jelikož má k otci úctu a má ho rád.

V případě, že otec nastavil pravidla, podle kterých se má syn chovat, se nemůže vzápětí stavět proti nim, jelikož by šel sám proti sobě, když si sám peníze nešetřil. Peníze by si tedy David mohl s čistým svědomím nechat.

 

 

 

 

Iveta Štěpánková

Názor - Fejsáková

by Sabina Fejsáková -

Davidova situace není opravdu jednoduchá. Peníze, které si sám pečlivě a svědomitě vydělal a měl by je poskytnout svému otci. Dle mého názoru jej otec vychovával tak, že nic není zadarmo a je třeba se snažit, aby člověk něco získal. Tedy "bez práce nejsou koláče". Jedná se o pravidlo, kterým se David měl řídit a řídil, a otec jej sám nedodržuje. Není mi také moc sympatické, že si otec půjčuje peníze od svého dítěte (které si pečlivě vydělalo), a to ještě na výlet, který je očividně "narychlo". David měl celý výlet naplánovaný a těšil se na něj.  

Je pravda, že kdybych byla ve věku Davida, tak bych nejspíše zvažovala, že otci peníze neposkytnu a na výlet s kamarády pojedu. V tomto případě by však mohlo dojít k tomu, že se otec rozčílí a výlet s kamarády zakáže.
S odstupem času ale vidím situaci jinak - dnes bych otci peníze poskytla a udělala mu radost, i když by mě to trochu mrzelo. S kamarády bych se domluvila na nějakém jiném termínu. 

Fejsáková

Názor - Krohová

by Eliška Krohová -

Jaký je můj názor? Těžko říci. David dostal lekci takovou, že pokud něco chce, tak ať si na to vydělá. Kluk se snažil, jak nejvíce mohl, aby si našetřil tolik, kolik potřeboval na výlet.

V tento moment jsou tu pro mě dvě strany. Při jedné straně, bych tátovi řekla, že je mi líto, ale dřela jsem na akci celý měsíc a půl, abych se mohla na ni vydat a je mi líto se toho vzdát, když jsem se tak činila. Na druhou stranu, je to táta a neměl tolik času jako já, aby si peníze dal bokem.

Zase na další stranu mě udivuje, že přijde otec za svým dítětem, jestli by mu nepůjčil. Přeci jen je to rodič a ten by měl mít vždy nějakou rezervu stranou. Neříkám, že mí rodiče třeba za mnou nepřišli a nepožádali mne o půjčení peněz, jenže to už jsem byla dospělá a věděla jsem, jaká je hodnota (stabilní práce/brigáda). V tomto případě se David teprve seznamuje s hodnotou peněz, a když teď dá peníze tátovi, aby mohl jít na ryby, tak jak pozná, že si má vážit toho, že byl na akci, na kterou si našetřil sám a být na sebe pyšný? Pak zase by byl pyšný na sebe v případě, že by se vzdal akce, pro tátovu akci, či by pak mohl něco vytěžit z táty pro příští Davidovu akci. :D Ale stejně si nemyslím, že na lov ryb člověk potřebuje kdoví kolik peněz a jestli, tak snad nějakou tu "kačku" na svou akci stranou má, ne? 

Dle mého názoru je to začarovaný kruh. Protože když už by rodič přišel za dítětem s prosbou o peníze, tak dítě většinou ty peníze dá, aby nedošlo k nepokojům v rodinném prostředí. Nebo jen rodiče zkouší, jak moc si stojí dítě za svou pílí.

 

Krohová Eliška 

1.NMgr. NJ/ZSV 

Válek F. - názor

by Filip Válek -

Nevím sice, kolik je Davidovi let, ale v tomto případě se přikláním rozhodně na jeho stranu. Nechci říct, že je otec zlý, když mu nutně nedá peníze hned na ruku, ale pokud stanoví určitá pravidla, měl by je dodržet. Celkově nejsem zastáncem toho, aby si dospělý výdělečně činný člověk půjčoval od dětí, navíc na něco tak banálního, jako je výlet na ryby, očividně plánovaný narychlo, zatímco David měl výlet plánovaný dlouhodobě. Bál bych se, že ze strany otce přijdou nějaké sankce, bude naštvaný a nevrlý, nebo Davidovi zakáže vlastní výlet apod. Pokud mu ale dal odpovědnost tím si vydělat, nemůže mu ji vzít tím, že mu to zakáže. Také může jít třeba o zkoušku, jestli si David váží vlastních peněz nebo naopak zda není sobecký, a nakonec by si od něj nic nepůjčil, ale to už je velmi diskutabilní.

I když mám obecně takový názor, tak v reálné situaci bych se pravděpodobně výletu vzdal a dal peníze rodičům, ale čistě proto, že bych nechtěl narušit domácí klima, chtěl bych udělat někomu radost a sám jsem dost nespolečenský, takže by mě výlet s kamarády nelákal, ale to je hodně subjektivní. V tomto případě si ale myslím, že by si David měl stát za svým a peníze si nechat - těžko soudit, co pak udělá otec, ale na ryby nepotřebuje tolik peněz, ani to není nic, co by se nemohlo konat jindy. Nevím, jestli se otec snaží mu ukázat "tvrdost světa" tím, že mu ukáže, že nic není ideální, ale nechme dětem trošku dětství a nechme je se pobavit. Otci by mělo víc záviset na dítěti než na sobě.