V 1. vydání SSČ je lexém soudruh vyložen především jako běžné oslovení, které se používalo jako označení členů dělnické strany a v pracovním kolektivu.
Ve 2. vydání už je toto heslo vyloženo jako nařízené oslovení, které používali komunisté. Komunisté jsou zde už explicitně pojmenováni a nejsou označeni jako členové dělnické strany, navíc je patrné, že toto běžné oslovení, jak uvádí 1. vydání SSČ, bylo povinné.
Ve 2. vydání už je toto heslo vyloženo jako nařízené oslovení, které používali komunisté. Komunisté jsou zde už explicitně pojmenováni a nejsou označeni jako členové dělnické strany, navíc je patrné, že toto běžné oslovení, jak uvádí 1. vydání SSČ, bylo povinné.