Navštívila jsem Mezinárodní Montessori školku v Praze, která mě uchvátila nejen názvem, ale poté i uvnitř. V mateřské škole mluvili všichni převážně anglicky, včetně dětí. Byly zde dvě třídy, jedna nahoře, druhá dole. Děti přicházely na osmou hodinu ranní. Nejprve si sedli všichni společně na elipsu, kde si povídali věci k různým tématům. Po čtvrt hodině měly děti svou hodinu a půl, tak jak to v Montessori funguje, kde se mohly věnovat tomu, co jim nabízela třída. V podstatě si každý pracoval na svém a paní učitelky je pouze pozorovaly, a když děti potřebovaly s něčím pomoc, tak si řekly samy.
Poté jdou děti ven, ať už na zahradu, či procházku. Kolem 12té hodiny se všichni přesouvají na oběd. Zde mě zaujalo, že velké děti jdou poté znovu ven, na kroužky, nebo si je rodiče odvádí domů. Pouze malé děti si chodí odpočinout.
V Montessori třídě se přes týden, co jsem zde byla, téměř nevěnovaly pohybu, pouze venku na zahradě, kde si děti pobíhaly, jak chtěly. Dále zde měly i odrážedla, dětské prolézačky, houpačky, předkresleného skákacího panáka a branky, když si děti chtěly kopat. Jinak ve třídě neměly žádné pohybové činnosti, kromě toho, kdy se přesouvaly od stolu na koberce a naopak.