Eliška to podle mě vystihla úplně krásně. Proto se mi nechce zakládat své vlákno a psát tam to samé. Proto jsem se rozhodla úkol splnit formou komentáře s vlastními příklady.
Ke spirále mě napadá např. zpráva o francouzském atentátníkovi - nejprve kontext i pořadí prostředků, které se vážou k místu - nejprve Francie (obecnější) a pak Paříž... Také informace v pořadí SOUD - stalo se to a to - SOUD - úvod do zprávy, dodání kontext, sdělení zprávy - hlavní poslání zprávy je tedy vlastně na dvou místech, to je myslím pro ČZJ typické a to je podle mě to, čemu se říká spirála.
Otázky jsou asi snáze dohledatelné, nedávno jsem dělala úkol s pohádkou O veliké řepě a tam je pozornost diváků potřeba přilákat výrazněji, tím, že se jedná o děti, které třeba ještě nemusí mít zažité komunikační návyky - výraznější mimikou a také otázkami - A kdo bydlí v tom domečku? Dědeček a babička. Také mě napadá styl, který je typický pro ČZJ - kde je užita otázka v opaku než je pravdivá informace - např. Nabízíme vám jenom tohle? Nenene. Ještě nabízíme to a to... nebo Na přednášku mohou jenom slyšící? Nenene. Bude tam tlumočení a přepis.
Nevím, jestli souhlasit s tím, že v ZJ není omáčka. Možná je srozumitelnější tím, že je tam ten kontext a že se v ZJ špatně vaří z vody, když tomu přesně nerozumím, nikdy to nemůžu okecat. S tím bojuji v tlumočení u doktora, protože on řekne slovo a já ho musím opsat a musím vědět, jak to funguje. A samozřejmě to funguje i naopak. Když neslyšící něco popisuje a já také popisuju a ono to má slovo. To pak doktor nebo prostě slyšící kouká jak blázen. :D
Ke spirále mě napadá např. zpráva o francouzském atentátníkovi - nejprve kontext i pořadí prostředků, které se vážou k místu - nejprve Francie (obecnější) a pak Paříž... Také informace v pořadí SOUD - stalo se to a to - SOUD - úvod do zprávy, dodání kontext, sdělení zprávy - hlavní poslání zprávy je tedy vlastně na dvou místech, to je myslím pro ČZJ typické a to je podle mě to, čemu se říká spirála.
Otázky jsou asi snáze dohledatelné, nedávno jsem dělala úkol s pohádkou O veliké řepě a tam je pozornost diváků potřeba přilákat výrazněji, tím, že se jedná o děti, které třeba ještě nemusí mít zažité komunikační návyky - výraznější mimikou a také otázkami - A kdo bydlí v tom domečku? Dědeček a babička. Také mě napadá styl, který je typický pro ČZJ - kde je užita otázka v opaku než je pravdivá informace - např. Nabízíme vám jenom tohle? Nenene. Ještě nabízíme to a to... nebo Na přednášku mohou jenom slyšící? Nenene. Bude tam tlumočení a přepis.
Nevím, jestli souhlasit s tím, že v ZJ není omáčka. Možná je srozumitelnější tím, že je tam ten kontext a že se v ZJ špatně vaří z vody, když tomu přesně nerozumím, nikdy to nemůžu okecat. S tím bojuji v tlumočení u doktora, protože on řekne slovo a já ho musím opsat a musím vědět, jak to funguje. A samozřejmě to funguje i naopak. Když neslyšící něco popisuje a já také popisuju a ono to má slovo. To pak doktor nebo prostě slyšící kouká jak blázen. :D