Prostor pro poznámky k Parikkově koncepci geologie médií.
Líbí se mi nápad zaměřit se na materiály, ze kterých vyrábíme technologie. Někde jsem četl (kéž bych si vzpomněl kde), že v Číně je materials science stejně respektovaný obor jako třeba AI, zatímco na západě o žádné materials science spousta lidí ani neslyšela.
Dostupné materiály ovlivňují technologické možnosti napříč společností. Například v současnosti nás “brzdí” schopnost ukládat elektrickou energii, protože baterie založené na lithiu prostě té energie neudrží dostatek. Kdybychom ale například dokázali udělat pokrok ve využití grafenu, tak to může mít zásadní dopad na různá odvětví od elektrických aut, která by mohla mít najednou násobně větší dojezd, po energetickou soběstačnost domácností, které teď mají třeba na střeše solární panely, ale není kam efektivně energii uložit.
Humanitní vědy si samozřejmě dávají pozor, aby nespadly k nějakému technologickému determinismu, ale přijde mi, že to by jim nemuselo bránit zkusit zkoumat materiály, a jakou roli hrají v tom jak vypadá společnost a její technologie.
Dostupné materiály ovlivňují technologické možnosti napříč společností. Například v současnosti nás “brzdí” schopnost ukládat elektrickou energii, protože baterie založené na lithiu prostě té energie neudrží dostatek. Kdybychom ale například dokázali udělat pokrok ve využití grafenu, tak to může mít zásadní dopad na různá odvětví od elektrických aut, která by mohla mít najednou násobně větší dojezd, po energetickou soběstačnost domácností, které teď mají třeba na střeše solární panely, ale není kam efektivně energii uložit.
Humanitní vědy si samozřejmě dávají pozor, aby nespadly k nějakému technologickému determinismu, ale přijde mi, že to by jim nemuselo bránit zkusit zkoumat materiály, a jakou roli hrají v tom jak vypadá společnost a její technologie.
Zajímavé mi přijde jak Parikka zmiňuje, že něco se vytěží v jedné zemi, zpracuje v další a pak využije v kombinaci s mnoha dalšími zpracovanými výrobky v třetí zemi odkud putuje přes celý svět k nám do kapsy. Naráží tím na téma komplexity výrobních řetězců, o které mi přijde, že lidé donedávna moc nepřemýšleli. S příchodem obchodních válek a globální pandemie se ale dostává do mainstreamu uvažování o potřebě hledat rovnováhu mezi ekonomickou efektivitou a křehkostí celého systému (obojí je zvyšováno skrz komplexní globální výrobní řetězce).
Parikka na toto téma naráží spíš s fascinací než s komentářem ke geopolitické situaci, stejně je to ale aktuální téma a něco, co podle mě stojí za společensky-vědní zkoumání.
Parikka na toto téma naráží spíš s fascinací než s komentářem ke geopolitické situaci, stejně je to ale aktuální téma a něco, co podle mě stojí za společensky-vědní zkoumání.