ZČG: Virtuální výstava Od práce k zábavě. Podoby volného času v umění 19. století působí spíše jako ukázka prostoru, v němž se výstava odehrává, protože mnohdy je fotografie pořizována z takového úhlu, ze kterého není možné rozpoznat, co na obrazu vlastně je a stejně tak popisky jsou mnohdy nečitelné. Tato virtuální prohlídka na mě působí tak, že záměrem bylo udělat „ochutnávku“ výstavy – návštěvníci tak vědí, co očekávat, pokud se rozhodnou výstavu fyzicky navštívit. Takto jsou koncipovány i ostatní fotoreporty. Na tento fotoreport ale navazuje několik videí, která jsou komentovanou prohlídkou, ovšem s minimem záběrů na průvodce, naopak jsou k vidění detaily mnohých obrazů, a pozornost lze tak plně soustředit na obsah průvodcova výkladu. Tedy to, co nemohl zachytit fotoreport, zachytilo video. ZČG také postupně přidává jednotlivé obrazy s písemnými komentáři. Ohlas veřejnosti počinu ZČG bezprostředně zjistit nelze – když se podíváme na sociální sítě, ohlasy jsou pozitivní, ale čísla jsou pro relevantní posouzení bohužel mizivá.
Ačkoli se mi videoprezentace výstavy líbí, je vytvořena tak, že probíhá výklad a divák pasivně poslouchá – není zde moc prostoru pro diváka/návštěvníka k zamyšlení. Na druhou stranu, návštěvník může video kdykoli pozastavit, zpracovat informace a zamyslet se tak, jak potřebuje, a následně video znovu pustit. Bohužel ale na případné otázky týkající se výstavy nedostane odpovědi.
Video od GHMP představující architekturu Devětsilu je dle mého názoru skvělým doplněním. Pokud by návštěvník šel na výstavu a toto video neměl k dispozici, myslím, že by o hodně přišel. Komentář Jakuba Potůčka je zajímavý nejen informacemi „obecnými“, ale vysvětluje návštěvníkovi i to, jakým způsobem se na dílo dívat, co má vyjadřovat, jak bylo vnímáno a jak vzniklo. Video je doplněno mnohými obrazovými přílohami. Jakub Potůček nevysvětluje věci jednotlivě, ale vždy je dává do kontextu (např. že fenomén velkoměsta nebyl novodobou záležitostí, ale zkoumali jej již prokletí básníci). Průvodce v tomto videu je vidět vždy a prochází postupně částmi výstavy, návštěvník/divák tak může mít pocit, že je fyzicky přítomen na výstavě. GHMP dává k dispozici také kratší videa, která jsou komentována písemně – jedná se o vysvětlující videa k jednotlivým obrazům či fenoménům. Součástí online materiálů k výstavě je i virtuální prohlídka. Myslím, že tato prohlídka nemůže konkurovat fyzické přítomnosti na výstavě, ale snaží se být co nejlepší. Na mnohá díla se lze podívat zblízka, jsou k dispozici snad všechny popisky a videa. Delší popisky mají k dispozici i audio. Řekla bych, že ze zatím námi studovaných virtuálních prohlídek je tato prohlídka (po technické stránce) nejkvalitnější. Myslím, že prostor pro interpretaci ze strany návštěvníků tu je: Propojení různých druhů umění může v návštěvníkovi vyvolat různé otázky.
Ohlasy veřejnosti lze zjistit pouze stejným způsobem jako u ZČG, ani zde ale nejsou dostatečná čísla.
Zámek Dačice nabízí dvě videa, která jsou natočena velmi specifickým, netradičním způsobem pro prezentaci památkových objektů. Mně osobně se tato videa nelíbila, přišla mi až příliš „bulvární“. Informace, které obsahovaly, by ale mohly přilákat potenciální návštěvníky k osobní návštěvě. Ohlasy na tato video jsou na YouTube pozitivní, je jich ovšem málo.
Na stránce Stephena Ellcocka lze nalézt velmi rozličné formy vizuálního umění. Jeho příspěvky působí náhodně, nesleduje za zveřejněním nějaký dlouhodobější cíl (např. nejprve přidávat příspěvky, které se týkají 19. století, posléze příspěvky týkající se století 20.). Je kurátorem okamžiku – na co zrovna narazí a líbí se mu to, to zveřejní. Myslím, že je od jeho kurátorské činnosti přínosné, že nezveřejňuje jen jednotlivé obrazy, ale mnohdy série obrazů a divák tak vidí dílo zasazené do kontextu. Ellcocka na rozdíl od institucí nesvazuje téma, fyzické vlastnictví děl, finance či koncept, má to v tomto ohledu jednodušší – zveřejňuje, co se líbí jemu, a jeho značný počet followerů zřejmě jeho počínání vítá.