a) Děti, postavte se do řady, hezky jeden za druhého.
Nejedná se o ostré lineární uspořádání, protože řada je vedle sebe a ne jeden za druhým (to je zástup).
b) Františku, ty budeš první, a ty Lucinko, budeš poslední z celé třídy.
Nejedná se o ostré lineární uspořádání, protože v tomto uspořádání mají pouze dva prvky své konkrétní umístění.
c) Děti, postavte se do řady od okna směrem ke dveřím.
Zde se nejedná o ostré lineární uspořádání, protože je zde sice udán směr postavení, ale není přesně určeno, kdo kde stojí.
d) Děti, na každou šprušli na žebřinách zavěste jeden šáteček a podíváme se, který z nich je níž, než lustr.
Toto je ostré lineární uspořádání (níž než). Každý šátek je na jiné šprušli a nejsou tedy žádné dva na stejné úrovni.
e) Děti, zastavte se, kde právě stojíte, a řekněte mi, kdo z vás je ke mně nejblíž, kdo potom a kdo pak, …
Není to ostré lineární uspořádání, protože dvě děti mohou být na stejné úrovni.
f) To jsem děti zvědavá, jak rychle se budete obouvat, podíváme se, kdo je rychlejší než kdo.
Toto není ostré lineární uspořádání, protože mohou dvě děti dokončit obouvání stejně a budou tudíž na stejné úrovni.
g) Tak děti, tady máme Toníka, ten je nejstarší, a Barušku, která je z vás nejmladší.
Jedná se o ostré lineární uspořádání. Každý z objektů má své dané neměnné místo (nejstarší, nejmladší).
h) Každé dítě drží v ruce svůj obrázek. Uspořádáme se podle počtu barev na obrázku.
Nejedná se o ostré lineární zobrazení, protože více dětí může mít stejný počat barev.
i) Podívejte se na to, co všechno je pod stolem.
Myslím si, že se nejedná o lineární uspořádání, protože neporovnáváme dvě složky, ani jim neurčujeme přesné pořadí a konkrétní místo.