1.4.2020 esej „Transpozice“, vybraná část z knihy Velký rozvod nebe a pekla

Kdykoli mluvíme o Bohu, přistupujeme jakoby ke světu trojrozměrnému ze světa dvourozměrného. Říkáme-li něco o něm, je to jako bychom kreslili obraz skutečnosti. Přesto Lewis připouští, že k některým Božím věcem když je popisujeme, přistupujeme shora, jako bychom je znali.

Pokud mluvíme pomocí obrazů, používáme transpozici a pokoušíme se mluvit o věcech vyšších pomocí nižších, což je věc nedokonalá, ale dostačující.

Bohužel je to pravda, že o Bohu můžeme mluvit pouze pomocí obrazů. Svým způsobem nemůže být vypovídající nikdy, pokud se budou obrazy zaměňovat za skutečnost. 

O duchovních věcech mluvit můžeme, ale riskujeme, že se potkáme s nepochopením u lidí, kteří budou k této transpozici přibližovat zdola.

Řečí obrazů rozhodně mluvit můžeme, ale vždy to bude vypovídající asi tak, jako když maminka ve vězení kreslí svému dítěti přírodu. Myslím, že dokud budeme používat k mluvení o Bohu jazyk, nikdy plně nevystihneme celou realitu. Pokud to vůbec jde.

Řeč obrazů je vypovídající pouze do jisté míry. Jejich úkolem není představit nám skutečnost, pouze nám ji přiblížit. Musíme je tedy brát s rezervou. Souhlasím s kolegou Němečkem, že pokud mluvíme pomocí obrazů, tak se pokoušíme znázornit vyšší věci pomocí nižších, a že to není dokonalé, ale je to dostačující. Ačkoliv řeč obrazů tedy není zcela vypovídající, tak ji k popisu Boha a duchovních věcí používáme, protože je nám blízká.