Mne nejvíce zaujaly asi tyto oblasti:
1) Potřeba vzdělávat se dle oborů: V popředí se umístili učitelé esteticko-výchovných předmětů. Je to podle mého názoru zvláštní, na druhou stranu po hlubším zamyšlení pochopitelné. Jde o předměty, na které se zatím neklade příliš velký důraz, ale poměrně rychle se vyvíjí a mění a nároky na učitele jsou kladeny vyšší a vyšší. Také si myslím, že vyšší potřeba vzdělávat se je způsobena tím, že tyto předměty mají často učitelé jako povinné doplňkové předměty (Prostě je dostanou přidělené ať chtějí, nebo ne. Jsou hozeni do vody se slovy „to nějak odučíš“.). Proto si potřebují si rychle nějak utvořit alespoň základ učiva.
2) Vzdělávání v oblasti ICT: V účasti ve vzdělávání v oblasti ICT potřebných pro výuku sice nebyly mezi učiteli s různě dlouhou praxí výrazné rozdíly, ale v oblasti nových technologiích na pracovišti se vzdělávalo více učitelů s praxí v oboru do 4 let než učitelů s praxí 20 let a více. Přitom v těchto oblastech pociťovali služebně starší učitelé vyšší potřebu vzdělávání. Možná je to způsobeno tím, že starší učitelé potřebu sice cítí, ale do vzdělávání se jim nechce, protože mají strach, nebo je to pro ně příliš těžké, nebo jen již mnoho let „razí myšlenku“, že to není potřeba, když to doposud šlo i bez toho. Myslím si ale, že je otázkou několika let, než se tato mezera dorovná.
3) Kurzy a semináře navštěvoval v ČR vyšší podíl učitelů působících v základních školách (71 %) než učitelů v gymnáziích (62 %). Rovněž exkurze či hospitace v jiných školách uvedl větší podíl učitelů působících v základních školách (15 %) než v gymnáziích (11 %). Oproti mezinárodnímu průměru se obě tyto skupiny respondentů v ČR liší zejména v účasti na pedagogických konferencích. Shodně uvedly o polovinu nižší podíl účasti (22 %, resp. 23 %), než jaký byl shledán v mezinárodním průměru (44 %). Tyto informace mne velmi překvapily. Netušila jsem, že je tak velký rozdíl v podílu vzdělávání se v jednotlivých formách vzdělávání jak mezi učiteli na ZŠ a G, ale také ve srovnání s mezinárodním průměrem. Neumím si to vysvětlit. Překvapila mě také poměrně vysoká čísla u formy „exkurze či hospitace v jiných školách“. Nepřijde mi, že by se o této formě jakkoliv mluvilo a proto jsem si doposud myslela, že se toto děje velmi zřídka a především mezi řediteli. Výsledkem jsem příjemně překvapena, protože si myslím, že je to skvělá příležitost se efektivně něco naučit a zároveň i zhodnotit svoji výuku.