Šetření pedagogického vedení vykonávané řediteli českých základních škol
Na šetření mapující pedagogické vedení ředitelů se mi líbí, že nebylo prováděno jen dotazníkovou formou, ale bylo doplněno o skupinové rozhovory jednotlivých ředitelů škol. Tyto rozhovory jistě pomůžou doplnit důležité informace potřebné k objektivnímu vyhodnocení.
V této části mě zaujaly odpovědi, z kterých vyplývá, že ředitelé základních škol nepřistupují k činnostem podporujícím profesní rozvoj s takovou intenzitou jako k ostatním oblastem. Jde o činnosti, kterým se věnují nejméně často, pokud jde tedy o srovnání s ostatními oblastmi pedagogického vedení školy. Je to dokonce jediná oblast, která má průměrný výsledek před středem čtyřbodové stupnice (průměr = 2,37). Lze jen odhadovat možné příčiny tohoto hodnocení.
Z diskusí o tom, jak plánují ředitelé další vzdělávání učitelů, jasně vyplývá, že starost o výběr dalšího vzdělávání je na učitelích a teprve poté korigují ředitelé jejich volbu podle možností a zájmů školy. Podle požadavků, zájmu, potřeb pak formulují plán DVPP školy. Ředitelé se domnívají, že profesní rozvoj je na každém učiteli, každý by si měl svůj rozvoj sám zvolit, řídit podle sebe.
Za zmínku stojí, že se statisticky opět liší ředitelé a ředitelky základních škol. Z výsledků sebehodnocení vyplývá, že ředitelky se vidí v činnostech podporujících profesní rozvoj jako aktivnější.
Za zajímavé pokládám také zjištění, že celých 89 % ředitelů hodnotí, že pro své učitele mají otevřené dveře téměř vždy. Odpovědi „zřídka“ nebo „občas“ se vůbec nevyskytují.