1. Kvantitativní a kvalitativní metody

1.9. Kritika kvalitativního výzkumu

  • Flexibilita může znamenat inspiraci, schopnost nacházet nové souvislosti, být inovativní, zároveň se ale může hodnotit jako nedostatek struktury.
  • Často se (zejména v kvantitativní sociologii) prezentuje jako druhořadá metodologie, doporučovaná pouze v době před-přípravy, v počátečních a průzkumných fázích výzkumu, pro seznámení se s prostředím, dříve než začne seriózní výběr vzorku a sběr a analýza dat.
  • Otázka spolehlivosti interpretace. Ty se někdy opírají o několik působivých příkladů očividného fenoménu a přitom se nepokoušejí analyzovat méně jasné fenomény. Zabýval se výzkumník výroky, které odporují tomu, co sledoval?
  • Do jaké míry jsou tyto úryvky rozhovorů nebo krátké konverzace reprezentativní a do jaké míry je lze zobecňovat?
  • Největší silou kvalitativního přístupu je „vnoření se“ do prostředí, které ale na druhé straně může někdy vést k otázce validity výzkumníkovy vlastní interpretace.