Poznámky k Novému zákonu jako sbírce exegetických textů
Prvokřesťanská exegeze a hypotéza testimonií
První učedníci postupovali při zkoumání židovských Písem způsobem, kterým byli zvyklí, tedy židovskými (rabínskými i hellénistickými interpretačními metodami) a s použitím materiálu, který měli k dispozici (v řecko-římské diaspoře šlo o řecký překlad hebrejských Písem zapsaný na drahocenných svitcích). Badatelé v oboru Nového zákona v 19. stol. a v první pol. 20. stol. (zejména J. Rendel Harris) pracovali s hypotézou, že si první učedníci vytvořili antologie relevantních, použitelných úryvků z židovských Písem pro účely diskusí a polemik s ostatními Židy, zejména o sporných otázkách Ježíšovy identity a autority. Pro tyto antologie badatelé zavedli výraz Testimonia (tj. "svědectví" jako prvek judiciální čili soudní rétoriky). Jedná se ovšem pouze o hypotézu. První dochovanou sbírkou testimonií jsou teprve Cyprianova Testimonia ad Quirinum o dvou knihách ze 3. stol.
Současná novozákonní biblistika už s touto hypotézou často nepočítá, protože pro vysvětlení textových otázek korpusu novozákonních knih se jeví nadbytečná. Předpokládá se, že psané sbírky testimonií vznikly teprve po sepsání textů Nového zákona a že učedníci nejranějšího období, kteří jakožto Židé znali často židovské texty od dětství dobře zpaměti, pracovali spíš s ústní ptradicí. V bádání o křesťanské apologetice a polemice 2. stol. má však tato hypotéza stále své místo. Dobře totiž zapadá do historického a sociálního rámce raného křesťanství: 1. s ohledem na vysokou mobilitu křesťanských hlasatelů nebylo praktické nosit sebou svitky; 2. vzhledem k ceně svitků nebylo vhodné opisovat celé knihy; 3. křesťanství je historicky nositelem technologické inovace, změny podoby knihy od svitku ke kodexu, což ukazuje, že "sešit" s výpisky byl pro křesťany přirozenou knižní formou.