Úvod do RDA

Rozsáhlejší katalogizační pravidla by měla být postavena na principech (AACR jsou obecně postavena na tzv. Pařížských principech z roku 1961). Nově ustanovené „Mezinárodní principy katalogizace“ (Statement, ICP, 2009) iniciované asociací IFLA na počátku 21. století se staly základními stavebními kameny pravidel RDA.

Existují určité obecné principy, které lze aplikovat na budování všech systémů, bibliografických i jiných. Tyto principy ve svých teoriích zmiňuje i Ranganathan (podle Svenonius, 2000, s. 68):

- princip dostatečného důvodu; obhajitelnosti (sufficient reason) - každé rozhodnutí, které se týká tvorby bibliografického jazyka, nesmí být svévolné a musí být obhajitelné;

- princip úspornosti; hospodárnosti (principle of parsimony) - pokud existují různé způsoby dosažení cíle budování nového jazyka, preferován je ten nejúspornější způsob.

Specifické principy zmíněné v rámci nově ustanovených Mezinárodních principů katalogizace (Statement, ICP, 2009) jsou též uvedeny v mírné úpravě v  úvodní kapitole k RDA, v bodech 0.4.3.:

- princip uživatelova pohodlí – katalogizační pravidla by měla být tvořena s ohledem na uživatele. Z praxe víme, že je to pravidlo někdy těžko aplikovatelné, ale všeobecný trend pravidel je zřejmý. Např. AACR2R (přebírají i RDA) interpretují běžně známou formu jména jako formu, která se vyskytuje v 80% autorových děl.

J. Kuhagen ve své prezentaci (2010-11-04) uvedla, že tento princip při tvorbě RDA byl tvůrci chápán jako hlavní a vodící;

- princip běžného použití – tento princip úzce souvisí s principem uživatelova pohodlí. Předpokládá při formulaci prvků bibliografického záznamu použití běžně srozumitelného přirozeného jazyka;

- princip reprezentace (zastoupení) - princip reprezentace předpokládá, že bibliografické údaje reflektují entitu (její atributy) samu tak, jak se sama identifikuje.

„Jméno nebo forma jména použitá jako preferované jméno osoby, rodiny či korporace by měla být ta forma jména nejčastěji se vyskytující v informačních zdrojích nebo obecně uznávané jméno nebo forma jména v tom jazyce a písmu katalogizační agentury, která vytváří bibliografická data. Jiná jména nebo formy jmen, které se nachází v informačních zdrojích asociovaných s osobou, rodinou či korporací nebo v referenčních příručkách nebo ty formy jmen, které by mohli uživatelé použít k vyhledávání, by měly být zaznamenány jako variantní formy.

Jako preferovaný název díla by měl být určen ten název, který se nejčastěji vyskytuje v informačních zdrojích obsahujících dílo v originálním jazyce, název objevující se v referenčních zdrojích nebo název, který se nejčastěji vyskytuje v dalších zdrojích obsahujících dané dílo. Jiné názvy … by měly být uvedeny jako variantní formy názvu“ (RDA Toolkit, 0.4.3.4);

- princip přesnosti nebo správnosti – předpokládá přesný a správný popis entity.

RDA dodávají: „Data popisující zdroj by měla poskytovat též dodatečné informace, které upřesní (vyjasní) případné dvojznačnosti, nesrozumitelnosti nebo zavádějící informace obsažených v popisovaných zdrojích … (RDA Toolkit, 0.4.3.5)“;

- princip dostatečnosti a nezbytnosti - bibliografický popis by měl být natolik dostatečný, aby se dosáhlo naplnění funkcí systému a neměl by obsahovat takové údaje, které jsou nadbytečné. Zde nastává problém, protože pro knihovny různých velikostí je důležité a nezbytné zcela něco jiného. Dříve  ústil tento princip většinou do formulace pravidel různých úrovní popisu – i v AACR2R. Dnes v době souborných katalogů a sdílené katalogizace toto zcela nefunguje. Proto je ve studii FRBR znovu formulována tzv. základní úroveň funkcionality, která by měla sjednotit minimálně přístupy národních bibliografických agentur;

-  princip významnosti – tento princip spadá též k principu dostatečnosti a nezbytnosti. Předpokládá, že se při bibliografickém popise využívají ty prvky, které jsou pro popis významné (nezbytné);

- princip standardizace - lze říci, že dějiny bibliografie jsou dějinami snah o co nejlepší standardizaci. Standardizace je významná z důvodů lepší kooperace mezi bibliografickými agenturami, ovšem je často v rozporu s principy uživatelova pohodlí. Většinou totiž používá příliš formalizovaných a ne "běžně užívaných" jazykových prostředků. Dalším problémem je, že se vytvářejí postupně pravidla pro všechno, vzniká více a více instrukcí z důvodů větší shody v katalogizaci. Stačí se podívat např. na tzv. LCRI - Library of Congress Rules Interpretation – Katalogizační interpretace Knihovny Kongresu. LCRI byla formulována zprvu pouze pro katalogizátory v Knihovně kongresu. Ovšem po určité době se staly obecně přijímanými interpretacemi anglo-amerických pravidel a každoročně byly do nich implementovány. Pravidla  tím značně "bujela". Více pravidel s sebou přináší větší riziko vnitřní nekonzistence;

- princip integrace – „popis všech typů dokumentů a všech řízených forem jmen má pokud možno vycházet se stejných obecných pravidel“ (Statement, ICP, 2009). RDA nazývají tento princip principem „jednotnosti“. Jednotnost (uniformita) v popisu bibliografických zdrojů bez ohledu na nosiče, na nichž jsou vydány, je žádoucí z několika důvodů: slouží to funkcím katalogu, zejména funkci shromažďovací; slouží to uživatelovu pohodlí v poskytnutí jednotného rozhraní pro vyhledávání bibliografických informací; slouží to též principu úspornosti v dosažení úspornějšího vyjádření.