Typologie dokumentů

2. Typologie podle různých atributů

Typologie dokumentů, tedy způsoby jejich dělení, se řídí vždy účelem, za jakým dokumenty chceme do skupin dělit. Pro potřeby identifikace dokumentů, jejich bibliografického nebo metadatového popisu si určíme výběrově následující kritéria, podle nichž ukážeme základní typologii dokumentů.

Kritéria:

- forma vycházení
- základní obsah
- typ nosiče
- reprodukce
- stupeň zpracování informace
- knihovní zpracování

Forma vycházení

Podle formy vycházení můžeme všechny dokumenty rozdělit do tří základních skupin:

- ukončený (jednorázový) zdroj - monografie - neseriálová popisná jednotka, tj. buď v podobě jedné úplné části nebo jako komplet konečného počtu částí
- postupně vydávaný zdroj - seriál - publikace na jakémkoli médiu, postupně vydávaná po částech, majících číselné či chronologické označení, bez předem stanovené doby ukončení

- integrační zdroj - zdroje, které jsou aktualizovány v průběhu doby. Jednotlivé doplňky či aktualizace se stávají součástí celku a nefungují jako samostatné, oddělitelné části.

Příklady:

- monografie: běžné knihy, zvukové záznamy, vícedílné publikace atp.
- postupně vydávané zdroje: časopisy, ročenky, číslované edice
- integrační zdroje: vydání na volných listech, databáze, průběžně aktualizované webovské zdroje, zpravodajské servery a pod.

Základní obsah

Tato typologie vychází z atributu obsahu entity vyjádření podle FRBR.

- textový/alfa-numerický obsah 
- mluvené slovo
- hudební notace 
- hudba 
- jiný zvuk 
- film  
- grafika 
- prostorový - kartografický/geografický obsah 
- artefakt/objekt 
- počítačový program 
- smíšený 

Typ nosiče

(příklady):

- mikrofilm 
- digitální formáty, včetně CD-ROMu či vzdálených zdrojů 
- kniha nebo svazek (může obsahovat textový, grafický, kartografický obsah aj.) 
- zvukový disk, audiokazeta
- 16 mm film, videokazeta, filmový nosič
- globus

Stupeň zpracování informací

- primární - dokumenty obsahující informaci, která je v zásadě původního charakteru; jde o bezprostřední záznamy myšlenek, poznatků, resp. znalostí
- sekundární - dokumenty odvozené od primárních dokumentů nebo popisující tyto primární dokumenty; jde o záznamy primárních dokumentů
- terciární - dokumenty odvozené od sekundárních dokumentů nebo popisující tyto sekundární dokumenty; jde o záznamy sekundárních dokumentů
Příklady
- primární - běžný dokument
- sekundární - bibliografické záznamy, bibliografie
- terciární - bibliografie bibliografií

Knihovní zpracování

- popisná jednotka: dokument, jeho část nebo soubor dokumentů na jakémkoli médiu, který je objektem jednoho bibliografického záznamu. [ČSN ISO 10324-1999:6, KTD]
- knihovní jednotka: každý samostatný svazek dokumentu, tj. každý výtisk nebo část vícesvazkového díla, konvolut, komplet celého ročníku periodika, nosič speciálních druhů dokumentů (magn. kazeta, CD-ROM). Musí být samostatně evidovaný v přírůstkovém seznamu.
(Šnýdr, Mirko. knihovní jednotka. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-01-17]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000828&local_base=KTD).