Analýza, interpretace a prezentace výzkumu - výklad

1. Co můžeme z našich dat vyčíst?

Během celého výzkumu je nutné klást si otázku, jak se to, co pozoruji, vztahuje k mé výzkumné otázce a co z pozorovaného plyne. Díky tomu můžeme také přistoupit k revizi samotné výzkumné otázky ještě během výzkumu v terénu a vůbec přehodnotit některé schematické předpoklady a tomu také přizpůsobit operativně naše další bádání.

Dostáváme se tedy k tomu, co se v příručkách označuje pojmy „analýza a interpretace“ – nicméně, jak jsme již upozornily, nejedná se o pojmenování samostatné fáze výzkumného snažení, ale o způsob zpracování, uchopení a vztahování se k datům během celého výzkumu. Spíše než k otázce, „co bylo řečeno?“ nebo „co se událo?“ odkazují tyto termíny k otázkám, „co to znamená?“ nebo „jak tomu lze rozumět?“

Existuje sada nástrojů a postupů, které nám mohou naše snažení pomoct utřídit a systematicky zpracovat.

2. Kódování

Tzv. kódování je nedílná součást kvalitativní analýzy:

- pojmenovávání a kategorizace fenoménů a procesů skrze systematickou a přímou (bezprostřední) práci s daty. Jednoduše naše data:

-> dělíme do menších smysluplných a relevantních celků s vazbou na výzkumnou otázku

-> tyto podrobujeme důkladnému zkoumání (ve vztahu k naší výzkumné otázce/teorii)

-> hledáme podobnosti, odlišnosti, pravidelnosti, kontradikce (vztahy)

-> ve vztahu k těmto celkům se ptáme po povaze fenoménů a procesů, které v těchto datech odhalujeme:

• - ve vztahu k datům promýšlíme naše vlastní předpoklady, předpoklady dalších aktérů/informátorů i předpoklady jiných odborníků/badatelů
  • díky takto podrobnému a s daty spjatému zkoumání se dostáváme blíže k novým vhledům, zjištěním, či „objevům“  

2.1. Kód

Kódování je vlastně přidělování symbolického významu určitému segmentu/pasáži „sesbíraných“ informací:

• v závislosti od typu výzkumu a našich potřeb může být kód slovem, větou, nebo dokonce i metaforou, teoretickým konceptem atd.
  • musí však danou pasáž/segment relevantně vystihovat (postihovat podstatu)
• jedná se o přemosťování „sběru dat“ a jejich „analýzy/interpretace“
  • umožňuje hlubokou a systematickou reflexi významu toho, co jsme pozorovali
• jeho výhodou je, že kdykoliv je pak díky kódování badatel schopný rychle seskupit data týkající se určitého procesu/fenoménu/tématu/otázky atd.

2.2. První či prvotní kódování

Možností, jak ke kódování přistoupit, je pochopitelně celá řada. Abychom s daty neztráceli přímý kontakt, lze doporučit kódovat opakovaně. U prvního kódování se lze zaměřit například na pouhý popis toho, co se v datech odehrává, na základní atribuční kódování, demografické charakteristiky atd. Případně:

- můžeme identifikovat témata (existuje technika tematické obsahové analýzy)

• tematické kódování

- můžeme využívat výrazy a slovní obraty samotných aktérů (tzv. kódování „in vivo“)

• přímé citace z terénu
• slang

- můžeme se zaměřit na procesy a interakce

- můžeme hledat vztahy např. mezi aktéry

- pro některé výzkumy je vhodné identifikovat hodnoty, legitimizaci, emocionální postoje

2.3. Induktivní kódování 1.

Chcete-li postupovat „induktivně“, vyhledejte si v příručkách kvalitativního výzkumu kapitoly nazvané „Zakotvená/Ukotvená teorie“ či anglicky „Grounded Theory“. Základní jednotkou takto označovaných postupů bývá „kód“ nebo někdy také „koncept“ a postup lze vyjádřit následovně:

- provedeme rozklad na dílčí segmenty (může se jednat o výpověď, odstavec, větu, situaci/událost – záleží na našich výzkumných potřebách)

• ptáme se – co daný segment představuje? čeho je příkladem? a daný segment označíme jménem (konceptem)
  • jednotlivé segmenty „srovnáme“ a zamyslíme se nad tím, zda neidentifikujeme další segmenty, které se týkají/vyjadřují tentýž fenomén a bylo by tedy vhodné označit je shodným jménem (tj. zařadit pod tentýž koncept)
    • například můžeme nalézt vícero příkladů praktik, které aktéři využívají k tomu, aby něčeho dosáhli

2.4. Induktivní kódování 2.

Koncepty, kterých může být relativně velké množství, můžeme dále seskupovat, resp. postupně slučovat do větších celků:

• jednou možností je kategorizovat je dle procesů/fenoménů, které v datech postupně odhalujeme
  • zastavujeme se tedy u každého konceptu (pojmenovaného segmentu) a ptáme se, do jaké kategorie jevů/procesů jej můžeme zařadit?
• kategorie jsou z logiky věci abstraktnější a jejich formulaci a definici věnujeme větší pozornost
  • kódy/koncepty organizujeme do kategorií s obecnějším významem
    • vedlejším produktem uspořádání do kategorií může být zánik některých kódů/konceptů a vznik nových
      • tyto zpětně dohledáme v datech (opakované čtení)

2.5. Teoreticky odvozené kódování

Chceme-li postupovat „deduktivně“, kategorie a kódy si vyvodíme z teorie:

- v datech identifikujeme příslušné segmenty/pasáže

• soustředíme se pouze na ty části, které zkoumané fenomény/procesy nějakým způsobem odráží

Z našeho hlediska je nejvýhodnější kombinace těchto postupů.

2.6. Jak to vlastně technicky provést?

Kódování si můžeme usnadnit, pokud využijeme některý z dostupných softwarů určených ke kvalitativní analýze dat.

- tyto SW jsou však pouze pomůckou, nejedná se o nástroj, který nám analytický/interpretační postup vykoná sám od sebe, či dokonce zautomatizuje

Mezi nejčastěji využívané platformy patří MaxQDA, NUD*IST/NVivo a Atlas.ti. Oba tyto SW si můžete vyzkoušet prostřednictvím tzv. zkušební licence (obvykle platí měsíc). Atlas.ti je k dispozici také přímo ve fakultních počítačích FF UK ve vybraných učebnách.

Existují také aplikace, které jsou zdarma a lze je s určitými omezeními také využít, například http://rqda.r-forge.r-project.org/.

3. Prezentace výsledků

Naše výzkumné snažení obvykle ústí do určité zprávy většinou textové podoby – seminární či závěrečné práci, článku, knihy, prezentaci na konferenci atd. Tyto textové zprávy umožňují:

- posoudit naše výzkumné postupy a případně na ně navazovat

- odborně podložit návrhy přesahující náš vlastní výzkum (např. v oblasti praktického/aplikovaného výzkumu či politiky)

- představit naše výsledky

3.1. Představení výsledků

Při prezentaci výsledků je nutné zohlednit čtenáře, resp. publikum, ke kterému svou zprávu adresujeme.

Jednou z možností, jak naše vhledy a zjištění prezentovat, je teoretické pojednání:

- pozorované popíšeme na abstraktnější konceptuální úrovni

• uchopíme vztahy mezi kategoriemi a koncepty
  • můžeme např. vycházet z vizualizačních nástrojů a konceptuálních map, které nabízí platformy Atlas.ti či MaxQDA a další
• prokážeme zakotvenost v empirických materiálech
• ustavíme podmínky, za kterých ony vztahy platí
• naznačíme širší implikace

3.2. Na co se při psaní zprávy soustředit?

Jakoukoliv formu prezentace zvolíme, je dobré soustředit se na několik bodů:

- jasně zformulujme náš výzkumný problém a otázku (jak vidíme, k tomuto bodu se vracíme opakovaně a toto neustálé zacilování, "přizpůsobivost" a možnost reformulování je specifikem nestrukturovaného kvalitativního výzkumu v terénu – je zdrojem jeho obtížnosti i obrany před předpojatostí a schematičností)

• je našemu čtenáři jasné, co nás zajímá? na jakou otázku ne náš výzkum odpovědí? jak má vlastně naši zprávu číst?

- ukažme, jak jsme vybírali terén pro náš výzkum a komunikační partnery/informátory a další zdroje

• vycházeli jsme při jejich výběru z teoretické reflexe? je to dostatečně zřejmé z naší zprávy?
• jaká etická kritéria jsme uplatnili?

- představme způsob „sběru“ informací a dat, jejich organizaci a zpracování

- představme způsob jejich interpretace

• jaké koncepty a kategorie jsme používali, jaká důležitá rozhodnutí jsme při tom dělali
• jaká dílčí zjištění nebo slepé uličky jsme zaregistrovali
• jakou podstatu/vzorce/témata… jsme v datech odhalili?
• jaká byla naše omezení?

- představme vhledy/zjištění ve vazbě na naši otázku

• soustřeďme se na to, zda máme pro naše tvrzení dostatečnou oporu v datech

- kde je to možné a vhodné, použijme doklady a ilustrace z empirického materiálu