Terénní výzkum a kvalitativní metody

1. Kvantitativní a kvalitativní metody

•  Kvantitativní a kvalitativní metody jsou vhodné každá pro jiný typ otázek.
•  To, kterou z metod použijeme, je určeno cílem našeho výzkumu.
•  Mohou se doplňovat.

1.1. Kvantitativní metody

• Sledují relativně jednoduché (ve smyslu pozorovatelné a měřitelné) a do určité míry poznané jevy.
•  Zkoumají velké soubory jednotek (lidských jedinců).
•  Statistické testování hypotéz. Hypotézy stojí na počátku zkoumání, během výzkumu je testujeme: buď se potvrdí, nebo vyvrátí.
•  Kvality jevu se musejí převést na homogenní třídu jevů, které je možné srovnávat: čísla.
•  Číselné vyjádření sociálních jevů umožňuje využívat matematický a statistický aparát.
•  Často jsou považovány za objektivní metody, na hodnotách nezávislý, exaktní výzkum, jako v přírodních vědách.
•  Způsob vyjadřování je blízký jazyku přírodních věd: proměnné, kontrola, měření, experiment.

• Kvantitativní výzkum se někdy definuje jako výzkum, který využívá statistických postupů.

1.2. Příklady kvantitativních výzkumů

• Rozsah výskytu určitého jevu: například, jaké procento obyvatel ČR volí kterou politickou stranu, rodinný stav, zaměstnanost, dosažené vzdělání apod.
• Intenzita sledovaného jevu: například míra spokojenosti.

1.3. Různé podoby kvantitativního výzkumu

• Sociální průzkum (náhodný výběr vzorku z populace → reprezentativnost, měření proměnných, testování hypotéz) průzkum trhu, voličské preference.
• Experiment (experimentální podnět, „kontrolní skupina“, která není vystavena podnětu, přesné měření).
• Oficiální statistiky (analýza předem shromážděných dat, velké soubory dat).
• „Strukturované“ pozorování (zaznamenávání pozorování podle předem daného schématu, spolehlivost pozorování).
• Obsahová analýza – práce s textem (předem definované kategorie se používají na počítání obsahu masmediálních produktů, spolehlivost nástrojů měření).

1.4. Kritika kvantitativního výzkumu

• Nedostatečný anebo žádný kontakt s lidmi nebo terénem.
• Nebere v potaz chování a jednání lidí v přirozených situacích, v každodenním životě.
• Protože hypotéza je na začátku, znemožňuje nám to vytvářet hypotézy až na základě samotných dat.
•  Není flexibilní, neumožňuje objevit něco nového.
• Zapomíná se na sociální a kulturní konstruování „proměnných“, které kvantitativní výzkum snaží korelovat (uvádět do vzájemných vztahů).

1.5. Kvalitativní metody

• Snaží se zprostředkovat hlubší porozumění společenským fenoménům, orientují se na pochopení smyslu jednajících aktérů.
•  Sledují složité sociální jevy jako celky, snaží se pochopit a popsat jejich složitou a komplexní povahu.
•  Upřednostňují popis každodenních interpretačních postupů lidí ve specifickém prostředí.
  
•  Jsou flexibilní, subjektivní.
•  Často usilují o zprostředkování perspektivy zkoumaných osob - emická perspektiva
•  Preferují přirozeně se vyskytující data → spíš pozorování než experiment, spíše nestrukturovaný než strukturovaný rozhovor. Spíš analýza slov a obrazů než čísel.
•  Výzkum spojený spíše s generováním hypotéz než testování hypotéz. Hypotézy lze vytvářet v průběhu výzkumu.
•  Vždy aktivitou vychází z teorie. Metoda je neoddělitelná od teorie.

1.6. Příklady kvalitativního výzkumu

•  Existence sociálních jevů - může odhalovat nové, dosud neznámé skutečnosti, fenomény, vztahy.
•  Podoba a vlastnosti sociálních jevů.
•  Významy připisované soicálním vztahům a fenoménům.
•  Souvislosti, kontext - faktory, které tyto sociální jevy ovlivňují anebo s nimi jinak souvisejí. Může odhalovat dosud neznámé souvisloti mezi různými sociálními jevy. 

1.7. Různé podoby kvalitativního výzkumu

• Terénní  výzkum - dlouhodobý pobyt v terénu, participace na každodenním životě zkoumaných lidí, zprostředkování jejich perspektivy. 
• Zúčastněné pozorování - předem nestrukturované pozorování, člověk je součástí sledovaných aktivit.
  
• Kvalitativní rozhovory - nestrukturované nebo částečně strukturované, nevyužívají předem vytvořený plán.
  
• Analýza textu - obsahová, diskurzivní analýza. Sleduje kategorie používané v textech a způsoby používání těchto kategorií.
  
• Vizuální metody - snaha dobrat se kontextu a významů, které sociálnímu jednání připisují sami aktéři.

1.8. Role teorie v kvalitativním výzkumu

Teorie nám říká, jaký je charakter světa a člověka, pomáhá nám definovat pojmy a vytvářet koncepty a hypotézy. Teorie potřebujeme pro to, abychom mohli formulovat i docela základní otázky. 

Kvalitativní metody řeší spíš to, jak analyzovat než jak sbírat data.

To, co se děje v terénu, je většinou při kvalitativním výzkumu samo o sobě zdrojem dat a nejen technickým problémem, který je potřeba vyřešit.

Odmítají přírodní vědy jako model, z něhož by měly vycházet (sociální svět je svébytný, radikálně se liší od přírodního světa a nelze hop uchopit stejným způsobem).

Síla kvalitativního výzkumu spočívá spíše v dlouhých, popisných vyprávěních než ve vytváření statistických tabulek.

1.9. Kritika kvalitativního výzkumu

• Flexibilita může znamenat inspiraci, schopnost nacházet nové souvislosti, být inovativní, zároveň se ale může hodnotit jako nedostatek struktury.
• Často se (zejména v kvantitativní sociologii) prezentuje jako druhořadá metodologie, doporučovaná pouze v době před-přípravy, v počátečních a průzkumných fázích výzkumu, pro seznámení se s prostředím, dříve než začne seriózní výběr vzorku a sběr a analýza dat.
• Otázka spolehlivosti interpretace. Ty se někdy opírají o několik působivých příkladů očividného fenoménu a přitom se nepokoušejí analyzovat méně jasné fenomény. Zabýval se výzkumník výroky, které odporují tomu, co sledoval?
• Do jaké míry jsou tyto úryvky rozhovorů nebo krátké konverzace reprezentativní a do jaké míry je lze zobecňovat?
• Největší silou kvalitativního přístupu je „vnoření se“ do prostředí, které ale na druhé straně může někdy vést k otázce validity výzkumníkovy vlastní interpretace.

2. Co je terénní výzkum

• Způsob práce antropologa, kdy jsou data vytvářena bezprostředním kontaktem s lidmi, které zkoumáme.
• Předpokládá se, že badatel stráví delší dobu se zkoumanou společností a bude se účastnit aktivit, které se tam odehrávají.  
• Navázání dlouhodobějšího vztahu se zkoumanými lidmi.
• Využívá celou škálu metod: zúčastněné pozorování, rozhovory, vizuální metody, studium archivních pramenů, ad.

2.1. Zúčastněné pozorování

•  Základní metoda terénního výzkumu.
•  Dlouhodobá participace na každodenních aktivitách členů  zkoumaného společenství.
•  Sledujeme lidské jednání v přirozených situacích.
•  Ponoření se do zkoumaného terénu.
•  Potřeba „vyladit se“ na zkoumané společenství (J. Okely).
•  Otevřenost vůči novým perspektivám – flexibilita.

3. Specifika terénního výzkumu

•  Metoda terénního výzkumu není drahá, ale je časově náročná.
•  Výzkumník je sám výzkumným nástrojem, svoje data sám vytváří.
•  Velké nároky na výzkumníka – musí disponovat celou řadou kompetencí (sociální, jazykové, osobnostní ad).
•  Fyzicky i psychicky náročná metoda (odloučení od domova, ztráta sociálních kontaktů, změna životního stylu, obklopení cizími lidmi ad.).
•  V této souvislosti se mluví o tzv. kulturním šoku.

4. Historie terénního výzkumu v antropologii

5. Co je terén?

• exotická, vzdálená společenství
• vesnické společenství

•  moderní, západní společnosti
•  město
•  nové koncepty (např. sociální sítě)
•  problémově vymezený „terén“ (sledujeme téma, ne místo)
  
•  multi-sited ethnography

6. Typy terénního výzkumu a výzkumný design

Striktní rozdělení není možné, tato dichotomie často kritizována.

7. Teorie

•  Teorie  poskytuje celkový rámec pro to, jakým způsobem rozumíme sociální realitě.
•  Říkají nám, z čeho se realita skládá, jakým způsobem funguje, jaké základní prvky obsahuje - ontologie
•  Teorie také vypovídá o tom, jaká je povaha a status vědění, co o té realitě můžeme zjistit - epistemologie
•  Jsou to naše analytické preference, odrážejí zároveň užívání určitého slovníku, výzkumné styly a způsoby psaní.  

8. Vztah mezi teorií a metodou

• Teorie je rámcem pro přemýšlení o světě.
• Každý výzkum vychází z nějaké teorie.
• Cokoli, co pozorujeme, je ovlivněno našimi východisky (teorií).
• Nelze nezaujatě, objektivně zaznamenávat, a až posléze tato „objektivní“ data interpretovat.
• Už samotné pozorování, samotný záznam dat je interpretací.

9. Validita

1. Splnění výzkumného záměru. Informace o tom, že měříme to, co jsme skutečně zamýšleli měřit (kvantitativní výzkum). Shoda mezi předem stanoveným cílem zkoumání a skutečně dosaženými výsledky.

2. Dosažení věrného obrazu reality. Pravdivost, správnost. Validita kvalitativní analýzy závisí více na kvalitě analýzy než na velikosti vzorku

• Při kvalitativních výzkumech obvykle nedostatek prostoru pro prezentaci všech dat.
• Výzkumník musí jasně, srozumitelně a přesvědčivě dokázat, jak došel ke svým závěrům.
• Věrohodnost kvalitativního postupu má být zaručena naprostou jasností analytického procesu.

10. Reliabilita

Reliabilita = takové měření, které nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky.

Jak konzistentně výzkumník postupuje, když zařazuje jednotlivé případy do stejné kategorie.

• Lze si představit, že tentýž výzkumník zařadí stejné případy do stejné kategorie, resp. dojde ke stejným výsledkům i za dvacet let?
• Lze si představit, že jiný výzkumník zařadí tytéž případy do stejných kategorií a dojde ke stejným výsledkům?

 ►Pokud ano, výzkum je reliabilní.

• Někteří kvalitativní výzkumníci jsou přesvědčeni, že na kvalitativní výzkum se měřítko reliability nevztahuje.
• Pozorování je vždy nasyceno určitou teorií, stejně tak jeho interpretace – vzděláním, osobními vlastnostmi a teorií výzkumníka. Sběr dat už je samotnou analýzou, interpretací.
• Druhý směr tvrdí opak. Takový přístup by vyloučil jakýkoli systematický výzkum, protože tvrdí, že v sociálním světě nemůžeme předpokládat žádné stabilní charakteristiky.
• Když však připustíme, že takové stabilní charakteristiky existují, mohou se jimi zabývat i jiné studie (reliabilita).