Jak začít s terénním výzkumem

1. Vstup do terénu

Často se rozlišují dva typy prostředí:

• Uzavřené, soukromé prostředí – instituce, organizace (vězení, nemocnice, škola) – uzavřené, musíme získat povolení k přístupu.
• Otevřené, veřejné prostředí – veřejný prostor, volně přístupné – obvykle. Otázka etická – máme právo volného přístupu?

1.1. Otevřený vstup a skrytá identita

Skrytá identita: informátoři o nás nevědí – volíme tehdy, když odkrytí identity by vám znemožnilo uskutečňovat výzkum, nebo by vás ohrozilo.

1.2. Gatekeeper

Gatekeeper - člověk, který hlídá vstup do terénu. Omezuje váš přístup a komunikaci s ostatními.

• Někdy v průběhu výzkumu získáte určitého "patrona" - člověka, který se vás ujme a drží nad vámi ochrannou ruku.
• Někdy je těžké najít hranici mezi patronem a gatekeeprem.
• Často se zajímají o to, jakým způsobem vykreslíte v závěrečném produktu (textu) zkoumaný terén. Mohou vás ovlivňovat během vašeho výzkumu (navádět na určitá témata/lidi, blokovat určité linie výzkumu, snažit se kontrolovat závěrečný text).

1.3. Kulturní šok

Označujeme tak pocit nepohody z odlišného kulturního prostředí.

Čloěvk se ocitne v neznámém prostředí, kde přestávají platit pravidla, která zná.

Několik fází kulturního šoku (Oberg, 1960)

1. Okouzlení (honeymoon)
2. Krize
3. Zotavení
4. Přizpůsobení

Termín jako první použil kanadský antropolog Kalervo Oberg (1960).

2. Vztahy s informátory

2.1. Rapport

• Navázání a udržení kontaktu s informátorem.
• Vytvoření vztahu vzájemné důvěry mezi výzkumníkem a zkoumaným, který umožňuje kvalitní terénní výzkum. 

2.2. Role výzkumníka v terénu

Role insidera nebo outsidera:

• Insider – stanete se navzájem součástí svých životů
• Outsider – zachováváte si odstup, pohled zvenčí

Většina výzkumů někde na pomezí.

Výzkumník by se měl ponořit do zkoumané kultury, ale zároveň si zachovat vlastní pozici, schopnost analytického odstupu.

Nebezpečí tzv. going native: přijmete hodnoty zkoumané kultury zas vé natolik, že už ji nedokážete zkoumat.

3. Vzorkování v terénním výzkumu

•   Metody označující způsoby, jak vybíráme jednotlivé informátory pro výzkum.

Výběr informátorů je proces, při němž může docházet ke změnám, úpravám – neustále se musáme ptát, jestli odpovídá naší výzkumné otázce.

3.1. Metoda sněhové koule (snowball sampling)

Způsob výběru informátorů pro výzkum založený vzájemných vazbách mezi nimi.

Výzkumník získává přístup k dalším informátorům na základě doporučení a jejich osobních vazeb na původní informátory.

Jeho výzkumný vzorek se tak postupně "nabaluje" (jako sněhová koule) a získává víc a víc informátorů.

Slabina tohoto postupu je v tom, že výsledný vzorek může kopírovat sociální hranice ve zkoumaném společenství (např. v konfesně rozděleném společenství se dostanete jen k jedné polovině komunity).

4. Výzkum typu "multi-sited"

Jako multi-sited ethnography se označuje metoda, kdy výzkum neprobíhá pouze na jednom místě (site).

Multi-sited ethnography také odkazuje ke skutečnosti, že v tomto typu výzkumu padá rozlišování mezi lokalitou a globálním kontextem.

Výzkumník se při "multi-sited ethnography" konceptuálně neustále pohybuje mezi mezi různými úrovněmi a sleduje své téma na základě osob, myšlenek, konceptů či materiálních objektů, které se pohybují v různých (lokálních, národních, nadnárodních, virtuálních atd.) kontextech (Marcus 1995).

Autorem konceptu multi-sited enthography je americký antropolog George E. Marcus (Ethnography in/of the world system: The Emergence of a Multi-sited Ethnography, Annual review of Anthropology 1995, 24: 95-117).