Print bookPrint book

Typologie dokumentů

Kapitola představí základní kategorie typů dokumentů podle různých atributů. Ukážeme si, jak se typologie dokumentů aplikuje při identifikaci informačních zdrojů různého typu a zamyslíme se nad problematikou definice díla.

Site: Moodle UK pro výuku 1
Course: Identifikační popis od r. 2014
Book: Typologie dokumentů
Printed by: Guest user
Date: Thursday, 18 July 2019, 7:57 PM

1. Dokument a informační zdroj

Dokument

Definice pojmu dokument prochází dlouholetým vývojem. Dodnes neexistuje zcela jednotný názor na to, co je to dokument a zda se liší od pojmu informační zdroj. Slovo dokument vychází z latinského "docere", což znamená učit. Documentum je prostředek, pomocí něhož se něco někomu vysvětluje, vykládá. Ve 20. století zejména díky Paulu Otletovi získal tento pojem poměrně široký významový rozsah: dokument je myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky.

Podívejme se na různé definice převzaté z oborových encyklopedií:

Dokument je informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).

Matušík, Zdeněk, Jonák, Zdeněk. dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003-.[cit. 2014-01-17]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000502&local_base=KTD.

Definice pojmu dokument podle norem ČSN:

- Jakýkoliv předmět, který byl zhotoven tiskem nebo jiným způsobem a lze jej katalogizovat nebo indexovat. Pozn. : Tato definice se vztahuje nejen na psané a tištěné dokumenty v papírové nebo mikrografické podobě např. knihy, časopisy, vyobrazení, mapy, ale také na netištěné dokumenty např. strojem čitelné záznamy, filmy, zvukové nahrávky, a trojrozměrné předměty nebo reálie používané jako ukázky.[ČSN ISO 5963,1996:3.1]
- Zaznamenané informace, které mohou být v procesu dokumentace považovány za ucelenou jednotku bez ohledu na jejich fyzickou formu a vlastnosti.[ČSN ISO 11620:3.4]
- Hmotný předmět plnící funkci informačního pramene, který lze katalogizovat a indexovat.Poznámka - tato definice nezahrnuje pouze psané a tištěné materiály na papíře nebo na mikrozáznamu např. knihy, časopisy, grafy, mapy, ale také nepísemné dokumenty např. strojem čitelné záznamy, filmy, zvukové dokumenty a trojrozměrné předměty, popř. reálie jako vzorky.[ČSN 01 0193,1996:3.1]
- Zaznamenaná informace, s níž lze v dokumentačním procesu nakládat bez ohledu na její fyzickou formu a charakteristiky jako s jednotkou. [ČSN ISO 690-2-2000:3.7]
- Jakákoliv entita obsahující informace, včetně strojově čitelných záznamů, mikrodokumentů a tištěných i netištěných médií. [ČSN ISO 999-1998:3.4]
- Zaznamenaná informace, která může být považována za jednotku v dokumentačním procesu bez ohledu na její fyzickou formu a vlastnosti. [ČSN ISO 9707:2.8]
- Zaznamenané informace nebo hmotný předmět, který je možno považovat za jednotku procesu dokumentace.[ČSN ISO 5127-2003]
Definice pojmu dokument v sobě většinou zahrnují dva aspekty, a to "nosič" a "obsah". V elektronickém prostředí se pak definice zaměřeují na "strukturu" a "data".

Informační zdroj

Informační zdroj je informační objekt, který obsahuje dostupné informace odpovídající informačním potřebám uživatele. Informační zdroj může být tištěný, zvukový, obrazový nebo elektronický (včetně zdrojů dostupných online).

Celbová, Ludmila. informační zdroj. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-01-17]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000887&local_base=KTD.
Podle této definice je informační zdroj tedy dokument odpovídající informačním potřebám uživatele. V současnosti v literatuře je často informační zdroj (information resource) používán jako zastřešující pojem pro všechny typy dokumentů včetně vzdálených digitálních zdrojů.

1.1. Digitální dokument

Jak správně nazvat digitální dokumenty a jak je definovat? V literatuře se setkáme s různými termíny, které jsou v určitých kontextech synonymní. Nejčastěji se používají termíny typu "digitální zdroj, digitální dokument, digitální objekt, digitální informace, digitální data". Pro potřeby identifikace zejména v digitálních knihovnách je dobré zmínit následující definice, které jsou již v české terminologii ustálené. Používají se zejména pro potřeby trvalého uložení digitálních dokumentů a pro potřeby jejich jednoznačné identifikace.

Intelektuální entita

Intelektuální entita je ucelenou množinou informací z hlediska správy i popisu. V případě digitalizovaných dokumentů je intelektuální entitou tištěná předloha. V případě „digital born“ – digitálních původních - dokumentů je intelektuální entita rovna digitální reprezentaci. Intelektuální entitou může být pro potřeby trvalé identifikace – kniha, článek v periodiku, periodikum (seriál) jako celek nebo jednotlivé ročníky, v případě šedé literatury – kvalifikační práce, přednášky, statě apod.

Digitální reprezentace

Digitální reprezentace je množina počítačových souborů, která vznikla digitalizací nebo která byla již původně digitálně vytvořena a která reprezentuje intelektuální entitu. Pokud z jedné intelektuální entity vytvoří (zdigitalizuje) více institucí digitální reprezentaci, pak se jedná o různé digitální reprezentace.  Pokud je digitální reprezentace dostupná ve více formátech, stále se jedná o jednu digitální reprezentaci.

Digitální instance

Digitální instance je lokalizací digitální reprezentace na konkrétní URL adrese. Nezáleží na tom, zda je volně dostupná nebo např. přes autentifikaci či po zaplacení nebo registraci. Digitální instance je lokalizována na „splash page“ – úvodní webové stránce k digitálnímu dokumentu, z níž jsou odkázány veškeré verze digitálního dokumentu (v různých formátech např.), odkazy na jednotlivé soubory tvořící digitální reprezentaci a  na níž jsou uvedena metadata k digitálnímu dokumentu. Digitálních instancí jedné reprezentace může být více, pokud jeden vlastník zpřístupní digitální dokument skrze více digitálních repozitářů, tzn. jedna digitální reprezentace pak má více „splash pages“ – úvodních stránek, více lokalizací.

2. Typologie podle různých atributů

Typologie dokumentů, tedy způsoby jejich dělení, se řídí vždy účelem, za jakým dokumenty chceme do skupin dělit. Pro potřeby identifikace dokumentů, jejich bibliografického nebo metadatového popisu si určíme výběrově následující kritéria, podle nichž ukážeme základní typologii dokumentů.

Kritéria:

- forma vycházení
- základní obsah
- typ nosiče
- reprodukce
- stupeň zpracování informace
- knihovní zpracování

Forma vycházení

Podle formy vycházení můžeme všechny dokumenty rozdělit do tří základních skupin:

- ukončený (jednorázový) zdroj - monografie - neseriálová popisná jednotka, tj. buď v podobě jedné úplné části nebo jako komplet konečného počtu částí
- postupně vydávaný zdroj - seriál - publikace na jakémkoli médiu, postupně vydávaná po částech, majících číselné či chronologické označení, bez předem stanovené doby ukončení

- integrační zdroj - zdroje, které jsou aktualizovány v průběhu doby. Jednotlivé doplňky či aktualizace se stávají součástí celku a nefungují jako samostatné, oddělitelné části.

Příklady:

- monografie: běžné knihy, zvukové záznamy, vícedílné publikace atp.
- postupně vydávané zdroje: časopisy, ročenky, číslované edice
- integrační zdroje: vydání na volných listech, databáze, průběžně aktualizované webovské zdroje, zpravodajské servery a pod.

Základní obsah

Tato typologie vychází z atributu obsahu entity vyjádření podle FRBR.

- textový/alfa-numerický obsah 
- mluvené slovo
- hudební notace 
- hudba 
- jiný zvuk 
- film  
- grafika 
- prostorový - kartografický/geografický obsah 
- artefakt/objekt 
- počítačový program 
- smíšený 

Typ nosiče

(příklady):

- mikrofilm 
- digitální formáty, včetně CD-ROMu či vzdálených zdrojů 
- kniha nebo svazek (může obsahovat textový, grafický, kartografický obsah aj.) 
- zvukový disk, audiokazeta
- 16 mm film, videokazeta, filmový nosič
- globus

Stupeň zpracování informací

- primární - dokumenty obsahující informaci, která je v zásadě původního charakteru; jde o bezprostřední záznamy myšlenek, poznatků, resp. znalostí
- sekundární - dokumenty odvozené od primárních dokumentů nebo popisující tyto primární dokumenty; jde o záznamy primárních dokumentů
- terciární - dokumenty odvozené od sekundárních dokumentů nebo popisující tyto sekundární dokumenty; jde o záznamy sekundárních dokumentů
Příklady
- primární - běžný dokument
- sekundární - bibliografické záznamy, bibliografie
- terciární - bibliografie bibliografií

Knihovní zpracování

- popisná jednotka: dokument, jeho část nebo soubor dokumentů na jakémkoli médiu, který je objektem jednoho bibliografického záznamu. [ČSN ISO 10324-1999:6, KTD]
- knihovní jednotka: každý samostatný svazek dokumentu, tj. každý výtisk nebo část vícesvazkového díla, konvolut, komplet celého ročníku periodika, nosič speciálních druhů dokumentů (magn. kazeta, CD-ROM). Musí být samostatně evidovaný v přírůstkovém seznamu.
(Šnýdr, Mirko. knihovní jednotka. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-01-17]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000828&local_base=KTD).

2.1. Jak pracovat s typologií v praxi

V praxi je vždy nutné si zvolit tzv. bibliografickou úroveň. Bibliografická úroveň kopíruje typologii podle kritéria - forma vycházení. Tzn., zvolím si, zda popisuji "monografii, seriál nebo integrační zdroj, případně tzv. analytickou část". Tato typologie platí v tradičních fondech stejně jako v digitálních repozitářích či knihovnách.

V praxi je dále nutné definovat tří aspekty každého dokumentu (podle RDA):

- typ zprostředkovacího zařízení

- typ nosiče

- povaha obsahu

Typ obsahu – content type (RDA 6.9)

Typ obsahu je určován ve fázi identifikace atributů vyjádření. V MARCu 21 je pro slovní vyjádření typu obsahu vyhrazeno pole 336.

Podle RDA 6.9.1.1. je typ obsahu „kategorií reflektující základní formu komunikace, v níž je obsah vyjádřen, a způsob smyslového vnímání obsahu. Pro obsah vyjádřený ve formě obrazu nebo obrazů typ obsahu též reflektuje počet prostorových dimenzí, v rámci nichž se předpokládá, že bude obsah vnímán, a předpokládanou přítomnost nebo absenci pohybu“.

K typům obsahu patří např.:

- choreografická notace;

- hudební notace;

- zvuky;

- mluvené slovo;

- text;

- text v hmatovém písmu;

- tří-dimenzionální forma;

- statický obraz.

Typ nosiče – carrier type (RDA 3.3)

Typ nosiče je základním prvkem při popisu provedení. V MARCu 21 je pro slovní vyjádření typu nosiče vyhrazeno pole 338.

Patří sem mj.:

- zvukové nosiče;

- počítačové nosiče;

- mikroformy;

- filmové nosiče;

- video nosiče;

- nosiče bez zprostředkovacích zařízení (knihy, objekty).

Typ zprostředkování – media type (RDA 3.2)

Stejně jako typ nosiče patří k prvkům popisující atributy provedení. V MARCu 21 je pro slovní vyjádření typu zprostředkování vyhrazeno pole 337.

Patří sem mj.:

- audio;

- počítač;

- mikroforma;

- projektovací média;

- bez zprostředkovacího zařízení.

3. Problematika díla

Problematika díla

Snad každého po určité době praxe v katalogizaci začne trápit nemožnost zachytit při popisu dokumentu dílo v něm obsažené. Zjistí, že vlastně není důležité, zda je dílo „Kritika čistého rozumu“ od Immanuela Kanta vydáno v brožované či vázané vazbě, zda má 350 nebo 360 stran, ale že je důležité, aby uživatel byl schopen vůbec zjistit, že se toto dílo ve fondu nachází. Katalogizační pravidla AACR a RDA nabízejí částečně rozdílné přístupy, jak toto řešit. Ovšem především katalogizátoru musí být jasné, co je to vlastně „dílo“ a kdy se „dílo“ stává „dílem novým“, tzn. že je z pohledu katalogizace chápáno již jako nové dílo s jinými autorskými vztahy. Velkým oříškem jsou případy, kdy hledané dílo je pouze součástí popisované jednotky.

Dílo v AACR2

            Definice „díla“ v pravidlech chybí. Autoři významné studie „The logical structure of the Anglo-American Cataloguing Rules“ (Delsey, 1998) shrnují, že dílo je „specifický souhrn zaznamenaných informací ve formě slov, čísel, zvuků, obrazů nebo jiných symbolů, odlišných od hmoty, na níž jsou zaznamenány“. Současná praxe podle pravidel AACR2R rozlišuje dílo od „nového díla“ následujícím způsobem:

Za dvě vydání (provedení) stejného díla (tzn. vydání mají jiné bibliografické záznamy a stejné hlavní záhlaví) považujeme tato vydání i tehdy pokud mají:

  • různé názvy
  • různé edice
  • různé údaje o odpovědnosti, jako jsou variace v autorově jméně či změny v dalších původcích jako např. překladatel, editor
  • různé údaje o vydání (spojené i se změnami v textu, např. různé stránkování)
  • u speciálních druhů dokumentů různý aktuální rozsah, jako např. durata
  • chybějící či přítomné ilustrace

Následující změny ještě neznamenají vytvoření „nového díla“:

  • překlad
  • přidání ilustrací
  • revize textu stejným autorem, který je autorem originálu
  • přidání komentáře nebo bibliograficko-kritického materiálu, pokud hlavní pramen popisu prezentuje popisnou jednotku jako vydání originálního díla
  • reprodukce uměleckého díla
  • aranžmá, transkripce hudebního díla
  • choreografie k již existujícímu dílu, jako např. balet
  • přidání instrumentálního obsazení nebo dalších partů k hudebnímu dílu
  • nahrání hudebního díla na zvukový nosič

Následující změny jsou naopak natolik významné, že pravidla takové dílo považují za "dílo nové", dílo jiné (tzn. dílo má jiné hlavní záhlaví):

  • přepsání textu do jiné formy, např. dramatizace románu
  • zfilmování hry
  • adaptace uměleckého díla na jiné médium (rytina malby)
  • změna názvu díla, které je popisováno pod názvem (jak u monografií, tak u seriálů)
  • revize textu, která je doprovázena změnou v autorství či změnou názvu
  • přidání komentáře či bibliograficko-kritického materiálu, pokud hlavní pramen popisu katalogizované jednotky ji prezentuje jako komentář
  • volný přepis hudebního díla
  • opření se o hudební dílo, tzv. variace na téma
  • zhudebnění již existujícího textu (Yee, 2000).

Dílo podle FRBR

            Dílo je první entitou definovanou v modelu: zřetelný intelektuální nebo umělecký výtvor (FRBR, 2002). Nadále cituji z této studie

Dílo je abstraktní entita. Dílo rozpoznáváme díky individuálním realizacím nebo vyjádřením díla, ale dílo samotné existuje jenom v častosti obsahu mezi a v rámci různých vyjádření díla. Když mluvíme o Homerově Ilias jako o díle, nepoukazujeme na určitý text díla, ale na intelektuální výtvor, který je daleko za všemi vyjádřeními díla.

Protože dílo je velmi abstraktní, je velmi obtížné definovat přesné hranice této entity. Pro účely této studie jsou variantní texty, zakomponované revize a opravy staršího textu považovány jednoduše za vyjádření stejného díla. Podobně, zkrácené či rozšířené verze již existujícího textu, či doplněné party nebo údaje o obsazení u hudebního díla jsou považovány také za různá vyjádření téhož díla. Překlady, hudební transkripce a aranžmá a dabované filmy či filmy s titulky jsou taktéž jednoduše považovány za různá vyjádření téhož díla. Naopak, když modifikace díla zahrnuje významný stupeň nezávislého intelektuálního či uměleckého vkladu, pak je tento výstup považován za dílo nové. Proto parafráze, přepisy, adaptace pro děti, parodie, variace na téma volné transkripce hudebního díla jsou považovány za dílo nové. Stejně je tomu u dramatizací, abstraktů, výběrů apod.

Dílo v RDA

RDA naprosto převzala strukturu a definice modelu FRBR. Proto dílo, které je v pravidlech považováno za základní entitu, která musí být v bibliografickém záznamu reflektována, je chápáno totožně jako v definicích FRBR.

Použitá literatura

DELSEY, Tom. 1998. The logical structure of the Anglo-American Cataloguing rules. Part 1-2. JSC, 1998, 1999 [cit. 2002-03-13]. V současnosti nedostupné.

Funkční požadavky na bibliografické záznamy: závěrečná zpráva. 1. vyd. Praha: Národní knihovna ČR, 2002, 117 s. ISBN 8070504005. Dostupné z: Dostupné z: https://www.webarchiv.cz/files/dokumenty/reference/frbr.pdf.

YEE, Martha M. 2000. Lubetzky‘s work principle. In: The future of cataloging : insights from the Lubetzky Symposium : April 18, 1998, University of California, Los Angeles. Chicago : American Library Association, 2000, s. 72-103.