Periodizace ruských literárních dějin

3.2. Kritický realismus

Největší autoři romantismu připravili živnou půdu pro příchod realismu. U Puškina i Lermontova už můžeme tu a tam nalézt jeho prvky. Nicméně prvním z nich, kdo svou tvorbu původně romantickou přesměroval do realistického ladění byl N. V. Gogol. Jeho komedie Revizor stála ještě na pomezí obou stylů; Mrtvé duše se ale zřetelně drží konceptů realismu. Přestože představitelé ruského realismu do jisté míry byli ovlivněni jejich předchůdci z řad romantiků, neopomenutelný vliv na ruský realismus jistě měli také realisté evropští, mezi nimiž nelze opomenout taková jména jako Honoré de Balzac, George Sand, nebo Charles Dickens.

Nejsilnější generace ruských kritických realistů se začala tisknout v druhé polovině čtyřicátých let 19. století. Kromě ryzích prozaiků, jakými byli např. Dostojevskij, Turgeněv, Gončarov, Saltykov-Ščedrin či Tolstoj, sem patří také básník Někrasov a dramatik Ostrovskij.

Tvorba ruských autorů 40. let, z nichž mnoho náleželo k tzv. Naturální škole (tj. skupině autorů, kteří se soustředili kolem časopisů Vlastenecké zápisky a Současník) se přes črtu, povídku a novelu dopracovala až k ruskému románu, jak jej známe dodnes.

Ruský kritický realismus velmi ovlivnilo tehdejší politické a sociální dění. Tyranie za vlády cara Mikuláše I., neúspěch revoluce roku 1848, katastrofická Krymská válka, která otřásla pozicí Ruska mezi evropskými velmocemi, či trvající nevolnictví – všechny tyto okolnosti přispěly k revolučně demokratickému ladění tvorby mnoha autorů. Ruský román, který je nejvýraznějším žánrem čtyřicátých až osmdesátých let 19. století, se povětšinou distancuje od tzv. dramatického románu, který nalézáme v Balzacově tvorbě. Tvůrci publikace Panoráma ruské literatury podotýkají, že Rusové „dávají přednost moralistické skládance a nahlížení reality z různých úhlů, mění podobu milostného příběhu, používají několika vyprávěcích rovin a vypravěčů (Hrdina naší doby, Dětství), uchylují se k literárnímu portrétu (Oblomov, Rudin) a přirozenému sledu kronikových obrazů“.