Ontologie: studijní opora

3.2. Ontologie a umělá inteligence

Jak bylo uvedeno, v 80. letech 20. století začali termín ontologie systematicky používat vědci z oboru umělá inteligence. V roce 1980 použil termín ontologie jeden ze zakladatelů oboru John McCarthy (1927–2011) jako název pro formalizaci kontextu, v němž probíhá nemonotónní odvozování.[6] Významným příspěvkem ke koncepci ontologií se stal obor reprezentace znalostí. Další z průkopníků umělé inteligence Allen Newell (1927–1992) definuje reprezentaci znalostí jako proces, který zajišťuje, aby znalost byla dostupná tomu, kdo ji má používat.[7] Zdeněk Zdráhal doplňuje, že proces reprezentace spočívá ve vyjádření znalosti nějakým přirozeným nebo umělým jazykem.[8] Toto široké pojetí se často zužuje na řešení problému reprezentace lidských znalostí strojům, typicky počítačovým programům. Randall Davis se spoluautory pojmenovali následujících pět rolí reprezentace znalostí, jež se do značné míry kryjí se současným pohledem na oblasti užití informatických ontologií (viz část 5). 1. Náhražka (surogát) věci samé, umožňující určit důsledky přemýšlením o ní, 2. množina ontologických závazků, 3. fragmentární teorie inteligentního usuzování s povolenými a nepovolenými možnostmi odvozování, 4. médium pro efektivní počítačové zpracování, 5. médium pro komunikaci.[9]