Systém organizace znalostí: studijní opora

Obr. 3 Funkce systému organizace znalostí ve vztahu k organizovaným zdrojům

V nejnižší vrstvě (0) se nachází neuspořádaná množina zdrojů, představující neorganizované zaznamenané znalosti. I přístup k neorganizovaným zdrojům je technicky uskutečnitelný. Pokud by například byly k dispozici ve formě digitalizovaného textu, třeba po zpracování technologií OCR, bylo by možné provést tzv. plnotextové vyhledávání. Takovéto vyhledávání, jakkoli rychlé, může ale zajistit přístup jen na základě porovnání slov (termínů) v dotazu a ve zdroji (angl. term matching).

Ve vrstvě (1) je znázorněna uspořádaná množina zdrojů (typicky zachycených v dokumentech, datových objektech či v záznamech). Základem tohoto typu uspořádání je struktura, která vznikla uplatněním techniky umístění – lokací (identifikace umístěním) či kolokací (kategorizace umístěním). Přístup k relevantním objektům je možný navigací v organizovaném prostoru.

Nad vrstvami (0) a (1), znázorňujícími neorganizované a organizované informační zdroje, jsou metadatové vrstvy. První z nich je vrstva (2), která představuje neuspořádanou množinu metadat. Metadata, jež jsou typickým produktem procesu organizace znalostí (např. indexace), jsou výsledkem uplatnění techniky označení. Vrstvy (1) a (2) je možné považovat za SOZ v širším pojetí, tak jak byl charakterizován v úvodu této studijní opory.

Vrstva (3) představuje SOZ v užším pojetí, uplatňovaném v rámci domény organizace znalostí. Znázorňuje uspořádanou množinu metadat, jež je oproti neustále se dynamicky proměňující množině metadat ve vrstvě (2) relativně trvalá. Její struktura vznikla uplatněním techniky zjednoznačnění a začlenění do kontextu. Jednoznačného významu metadat je dosaženo jejich definicemi. Začlenění do kontextu se děje vyjádřením vztahů mezi obsahy metadat. Výsledná struktura je využitelná jako referenční množina, díky níž je možné reprezentovat nejen jednotlivé komponenty organizovaných znalostí, ale i vztahy mezi nimi, a to jak v rámci jednoho zdroje, tak i mezi nimi navzájem. Na tuto referenční množinu se pak odkazují informační zdroje prostřednictvím metadat, vytvořených při analýze jejich obsahu. Díky její relativně stabilní sémantické struktuře je možné využít pro přístup k organizovaným zdrojům nejen hodnoty metadat, ale i vztahy mezi metadatovými prvky a jejich případné vlastnosti, definované v tzv. metadatovém schématu (viz definice v souboru Terminologie metadat). Až na této úrovni je možné uplatnit přístup ke zdrojům na základě porovnávání pojmů (angl. concept matching). SOZ je tedy nástrojem sémantického přístupu ke znalostem obsaženým ve zdrojích.

Vrstva (4) je schematickým znázorněním modelu struktury a funkce SOZ (např. klasifikačního schématu, tezauru, seznamu autorit). Jak vrstvu (3), tak vrstvu (4) lze označit jako pojmový model či pojmové schéma. Vrstva (4) se odlišuje tím, že představuje metamodel – "model modelu", "strukturu struktury" metadat. Pojmové modely systémů organizace znalostí (například datový model SKOS nebo datový model tezauru v normě ISO 25964[2]) zobecňují jejich strukturu a umožňují tak teoretický výzkum a zejména implementaci systémů organizace znalostí do současné informační infrastruktury síťového prostředí.