Grammar Guidebook in Czech

1.2. Přítomný čas prostý

TVOŘENÍ:

U přítomného prostého času používáme v oznamovací větě kladné infinitiv slovesa bez „to“, tj. takový tvar, který najdeme ve slovníku. Jen ve 3. os.j.č. používáme koncovku -s. V otázce, záporu a v tzv. zkrácené odpovědi používáme pomocná slovesa DO a DOES (pro 3 os.j.č.)

 

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je na prvním místě podmět, poté sloveso významové v infinitivu bez „to“ a ve 3.os.j.č. s koncovkou -s.

Výjimky u koncovky -s.

-      Pokud sloveso končí na sykavku (-s, -sh, -ch): např. pass, finish, teach – přidáváme místo jednoduchého -s koncovku -es (výslovnost /iz/)

• passes, finishes, teaches

-      U slovesa GO a DO se také přidává koncovka -es

• goes, does

-      Slovesa končící na -y, kterému předchází souhláska: např.: study, try – dochází k tzv. změkčení y na ie

• studies, tries

 

Zápor:

Anglický zápor tvoříme pomocí pomocného slovesa (v případě přítomného prostého času se používá pomocné sloveso DO/DOES) a záporné částice „NOT“, která se klade za toto pomocné sloveso – „DO/DOES NOT“

„DO NOT“ – používáme ve staženém tvaru „DON‘T“

„DOES NOT“ – používáme ve staženém tvaru „DOESN‘T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.

 

 

 

Zkrácená odpověď:

U tzv. zkrácených odpovědí. Neopakujeme celou otázku, ale pouze použijeme podmět vyjádřený zájmenem a pomocné sloveso, v případě záporné odpovědi preferujeme stažený tvar.

Do you like this?       Yes, I do.        No, I don’t.

Does Peter like this?            Yes, he does.             No, he doesn‘t

POUŽITÍ:

Přítomný čas prostý používáme ve chvíli, kdy mluvíme o něčem všeobecně, něčem, co platí pořád, je to tedy nějaký fakt.

Nurses look after patients.

The earth goes round the sun.

 

Přítomný čas prostý používáme, když mluvíme o zvycích, opakujících se dějích.

I usually go away at weekends.

I go to the gym on Saturdays.

I always study in the evening.

I never have breakfast.

Přítomný čas prostý používáme, když mluvíme o trvalém ději nebo stavu.

I live in Prague.

I study English.

Přítomný čas průběhový používáme pro vyjádření budoucnosti, kdy se jedná o budoucnost, která proběhne na základě nějakého rozpisu, rozvrhu, jízdních řádů, otvíracích hodin apod.

The shop opens at 8 o’clock in the morning.  (otvírací hodiny)

My English lesson starts at 9:10 on Monday morning. (můj soukromý rozvrh)

The train leaves at 5 o’clock pm. (jízdní řád)

The film starts at 6 and finishes at 8 in the evening. (program v kině)

 

Při rozhodování o tom, který čas použít nám někdy mohou pomoci tzv. „klíčová slova“. (Nesmíme je však brát jako dogma, které platí vždy!)

příslovečná určení vyjadřující to, že se děj opakuje každé pondělí, o víkendech, vždy, obvykle, nikdy.

on Mondays, at the weekends, every year;

always, usually, often, never, sometimes, occasionally, hardly ever, rarely, quite often…