Grammar Guidebook in Czech

2.2. Minulý čas průběhový

Odborné termíny:

pomocné sloveso (DO, BE, HAVE) – v anglickém jazyce nám „pomáhají“ vytvořit určitý čas.

významové sloveso (např. WORK, STUDY, GO) – vyjadřují samotný děj nebo stav, říkají „o co vlastně jde“

ingový tvar (např. WORKING, STUDYING, GOING) – jedná se o tvar slovesa s příponou –ing.

stavové sloveso (např.: LIKE, KNOW, BE) – slovesa, která nevyjadřují děj, ale nějaký stav

TVOŘENÍ:

U minulého průběhového času používáme vždy, tj. v oznamovací větě kladné i záporné, v otázce, pomocné sloveso „BE“ a ingový tvar slovesa významového.

Protože máme čas minulý, je sloveso „BE“ v minulém čase

Časujeme pouze pomocné sloveso „BE“ (viz. 2.1 Minulý čas prostý) a ingový tvar významového slovesa se nemění.

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je na prvním místě podmět, poté sloveso pomocné a významové.

Změny pravopisu v ingovém tvaru:

sloveso končí na tzv. němé e (písmeno e se vůbec neprojeví ve výslovnosti, nevyslovujeme ho) - toto němé e se s přidáním přípony –ing vypouští

ALE: be – being, see – seeing, agree - agreeing

sloveso jednoslabičné, kdy jedna samohláska je ohraničena dvěma souhláskami – dochází ke zdvojení koncové souhlásky:

Výjimky: někdy dochází i ke zdvojení koncové souhlásky u dvouslabičných sloves: např.: travel – travelling, prefer – preferring, begin – beginning

slovesa typu „lie“ – změní se celý tvar slovesa

POZOR: koncovka –ing neovlivňuje psaní „y“

Zápor:

Anglický zápor tvoříme pomocí pomocného slovesa a záporné částice „NOT“, která se klade za toto pomocné sloveso – „BE (ve správném tvaru minulého času) NOT“

„WAS NOT“ – používáme ve staženém tvaru „WASN‘T“

„WERE NOT“ – používáme ve staženém tvaru „WEREN‘T“

Zápor může být v anglické větě vyjádřen jen jednou!

Otázka:

Anglickou otázku tvoříme vždy „přehozením“ podmětu se slovesem pomocným.

SLOVESO „HAVE“ A MINULÝ PRŮBĚHOVÝ ČAS

U přítomného průběhového času používáme vždy, tj. v oznamovací větě kladné i záporné, v otázce, pomocné sloveso „BE“ v minulém čase a ingový tvar slovesa významového, v tomto případě tedy tvar „HAVING“.

Časujeme pouze pomocné sloveso „BE“ (viz. 2.1 Minulý čas prostý) a ingový tvar slovesa have se nemění.

Průběhový tvar slovesa „HAVE“ může být pouze v případě, že „HAVE“ neznamená vlastnit, tedy že význam je jiný (např.: have breakfast – snídat, have a shower – sprchovat se) (viz. 2.3 sloveso „HAVE“ a „HAVE GOT“)

Oznamovací věta:

V oznamovací větě je na prvním místě podmět, poté sloveso pomocné „BE“ v minulém čase a ingový tvar slovesa have.