Ontologie: studijní opora

5.1. Využití ontologií pro komunikaci znalostí

„Klíčovým problémem komunikace je porozumění a pochopení smyslu sdělení.“[2] Převedeme-li tato slova Zdeňka Zdráhala do terminologie, použité při interpretaci sémiotického trojúhelníku, lze tuto úlohu formulovat slovy „od označení k pojmu“, což je hrana trojúhelníku označující vztah „význam“. Ontologie plní v rámci této úlohy funkci slovníku s explicitně definovanými významy zahrnutých pojmů.

V případě využití ontologií pro komunikaci znalostí je vhodné zdůraznit, že jde o komunikaci v obou jejích významech – tj. sdělování i sdílení. Sdělování znalostí spočívá v jejich přenosu v prostoru nebo v čase. Sdílení znalostí je založeno na existenci nějaké komunikační platformy, jež umožňuje spojení a společnou činnost. Rozpor mezi heterogenním sémantickým prostředím počítačových sítí a potřebou společné platformy pro komunikaci (interoperabilitu) pomáhají řešit právě ontologie ve funkci sémantického rozhraní. Protože uživateli ontologie mohou být nejen lidé, ale i technická zařízení, především počítačové programy, má ontologie za úkol zprostředkovat smysluplnou komunikaci jak mezi lidmi (člověk–člověk), tak mezi lidmi a počítačovými systémy (člověk–stroj) a dokonce i mezi počítačovými systémy navzájem (např. webové služby, inteligentní agenti, tj. komunikace stroj–stroj). Tedy všude tam, kde je třeba se domluvit s ostatními členy odborné komunity a zejména tam, kde se počítá s inteligentní softwarovou podporou takovéto komunikace, využijeme ontologie.