Systémová analýza: studijní opora

6. Fasetová analýza

Fasetová analýza je typ systémové analýzy, který člení analyzovanou entitu podle více kritérií členění na vzájemně se vylučující sémanticky homogenní kategorie, tzv. fasety. Toto členění musí být v souladu se všemi ostatními principy správné analýzy:

Úplnost - fasety mají pokrývat všechny podstatné/vnitřní vlastnosti členěné entity.

Vzájemně se vylučující části - v každé fasetě je aplikováno jiné kritérium členění.

Soudržnost - obsah každé fasety je založen na jednom kritériu členění.

Stejná úroveň granularity a abstrakce – za účelem dosažení homogenity rozsahu i obsahu je možné fasety členit na subfasety.

Fasetová analýza vychází ze základního způsobu lidského myšlení, kterým je konceptualizace, tj. tvorba pojmů či kategorií. Jejím specifikem je, že je založena na jednom konkrétním typu "umělé" konceptualizace, jímž je kategorizace na základě společných vlastností, tj. uplatňuje objektivní, systémový přístup. Fasetová analýza tudíž vykazuje obdobné rysy jako systémová analýza. V obou případech se klade důraz na rozpoznání struktury, funkce a především vzájemných vztahů komponent. Fasetová analýza umožňuje provést vědecky správnou analýzu s jednotným kritériem členění a vzájemně se vylučujícími prvky a zároveň efektivní syntézu, tj. vícedimenzionální reprezentaci složených témat a komplexních objektů.

Podnětem k teoretickému rozvoji fasetové analýzy se stala nová fáze vývoje vědy ve 20. století, během níž byla dosavadní specializace vystřídána inter- a transdisciplinaritou. Komplexnost zkoumaných problémů, při jejichž analýze už nepostačuje jedno hledisko speciální disciplíny, vyvolala nutnost vícekriteriálního přístupu doprovázeného důrazem na zachycení vzájemných vztahů. Všestranné využití faset k různým účelům je příčinou různého chápání faset a různých metod fasetové analýzy.