Systémová analýza: studijní opora

3.1. Vztahy

1. Vztahy jsou klíčovým pojmem systémové analýzy. Viděno z druhé strany, při určování vztahů je užitečné uplatnit systémovou analýzu.

2. Vztahy jsou založeny na určení vlastností organizovaných prvků, případně na jejich hodnotách. Vztahy jsou vlastnosti, jež jsou sdílené organizovanými prvky. Někdy jsou též označované jako kontextové atributy nebo jako vícemístné (n-ární) predikáty.

Příklad: Prvek Osoba sdílí atribut „autorství“ s prvkem Dílo (osoba je autorem díla, dílo má autora, jímž je osoba).

Podmínkou určení vztahů je tedy poznání prvků, jež jsou ve vztahu. Jsou-li organizovanými prvky zaznamenané znalosti, tj. informační zdroje/dokumenty, je podmínkou určení jejich vztahů obsahová analýza.

3. Formálně úplné vymezení vztahu tvoří tři komponenty: 1. samotný vztah (tj. sdílený atribut), 2. účastník vztahu (tj. prvek nebo třída), 3. role účastníka ve vztahu[1].

Příklad: Vztah mezi osobou a dílem v modelu IFLA-LRM

Popis vztahu:  Vytvoření - Work was created by Agent (Dílo bylo vytvořeno Agentem) / Agent created Work (Agent vytvořil Dílo).
Účastníci vztahu:
LRM-E2 Work (Dílo): https://www.iflastandards.info/lrm/lrmer#E2
LRM-E6 Agent (Agent): https://www.iflastandards.info/lrm/lrmer#E6
Role účastníků:
LRM-R5 was created by (bylo vytvořeno): https://www.iflastandards.info/lrm/lrmer#R5
LRM-R5i created (vytvořil/a): https://www.iflastandards.info/lrm/lrmer#R5i

Obr. 4 Komponenty vztahu

4. Definování vztahů prostřednictvím sdílených atributů je základem nejdůležitějších procesů organizace znalostí:

kategorizace: vztah ekvivalence atributů prvků, zahrnutých v kategorii (výstup procesu = kritérium členění / kritérium ekvivalence)

identifikace: vztah ekvivalence atributů či hodnot identifikovaných prvků (výstup procesu = identifikátor, primární/cizí klíč, identifikační klíč, vyhledávací klíč)

řazení: vztah posloupnosti hodnot atributů řazených prvků (výstup procesu = řadicí klíč)

strukturování, klasifikace: atributy sdílené více prvky tvoří jejich vztahy

5. Při testování paradigmatických vztahů mezi organizovanými jednotkami uplatňujeme následující postup:

Obr. 5 Postup při určování paradigmatických vztahů

6. Ve vztahu ekvivalence nevyžadujeme totožnost, ale shodu ve vlastnostech (atributech), které považujeme pro daný účel za podstatné.

7. Vztah hierarchie je obecně chápán jako vztah inkluze, tj. zahrnutí (subsumpce) jedné jednotky organizace v druhé (nikoli nadřazenost či podřazenost organizovaných prvků – to je pouze jeden specifický případ hierarchie!). Podle toho, zda může být jednotka zahrnuta pouze v jedné, či ve více jiných jednotkách, se rozlišuje monohierachie a polyhierarchie.

8. Rozlišujeme hierarchii obecnou a speciální.

• Obecná nebo též extenzionální či hledisková hierarchie znamená, že jedna jednotka organizace má širší/užší rozsah (extenzi) nebo obsah (intenzi) než druhá. Často se uplatňuje u pojmů, u nichž nelze striktně určit význam (zejm. polysémy, vágní, víceznačné pojmy).

• Speciální („logická“, intenzionální) hierarchie umožňuje na rozdíl od obecné hierarchie odvozování. Uplatňuje se tehdy, pokud jsme schopni rozlišit následující typy hierarchických vztahů:
  • generická (rododruhová, někdy též označovaná jako taxonomická) hierarchie je založena na sdílených atributech: druh „dědí“ vlastnosti „rodu“ a přidává k nim své specifické vlastnosti
    Příklady: strom – památný strom, třída MDT 677.1/.5 Textilní vlákna
    
  • partitivní (celek – část) hierarchie je založena na seskupování (agregaci či kompozici) částí do větších celků. Vlastnosti nejsou sdíleny, celek i každá část mají svou specifickou sadu atributů.
    Příklad: strom – větev – list
    
  • instanční (třída–instance, někdy též označovaná jako třída–člen, angl. class–member) hierarchie je specifickým případem generické hierarchie: instance „dědí“ vlastnosti třídy, ale nemá žádné své specifické vlastnosti. Z hlediska rozsahu (extenze) představuje množinu o jednom prvku. V obdobném smyslu se v počítačové lingvistice používá termín pojmenovaná entita (angl. named entity) a v knihovnictví termín autorita (viz např. termín jmenná autorita v TDKIV). Instance bývají často označeny vlastními jmény (viz např. možnost použití individuálního zpřesnění v tabulce pomocných znaků 1h v MDT).
    Příklady: památný strom – Dub letní v Modřanech (50°0′15,28″ s. š., 14°24′58,92″ v. d.), třídník MDT 004.42 Počítačové programy-004.42Excel

9. Rozlišujeme odvozování deduktivní a induktivní:

• Deduktivní odvozování směřuje od obecné (zahrnující) třídy ke třídě specifické (zahrnuté), přičemž všechny vlastnosti obecné třídy jsou přeneseny na specifické třídy. Tedy: ze znalosti vlastností obecné třídy usuzujeme na vlastnosti specifické třídy.
• Induktivní odvozování směřuje od specifických (zahrnutých) tříd ke třídě obecné (zahrnující), přičemž vlastnostmi obecné třídy se stanou vlastnosti společné všem specifickým třídám. Tedy: ze znalosti vlastností specifických tříd usuzujeme na vlastnosti obecné třídy.

10. Pro určení, zda se skutečně jedná o generickou hierarchii, se doporučuje použít pomůcku „všichni – někteří“.

11. Pro rozlišení generické a instanční hierarchie se doporučuje zjistit, zda entita ve vztahu má ještě nějaké své specifické vlastnosti (kromě specifického označení) a/nebo zda může mít instance. Pro instanční hierarchii nelze použít pomůcku „všichni – někteří“.

12. Správně vytvořené definice podle vzorce "nejbližší rod – specifické rozdíly" jsou založeny na generické hierarchii.

13. Podle normy ISO 25964-1 jsou paradigmatické a monohierarchické partitivní vztahy, jež umožňují odvozování, omezeny na úzce vymezenou množinu objektů:

Ostatní typy partitivních vztahů (např. omeleta-vejce-skořápka, fotbalové utkání-rozhodčí, třída MDT 692 Konstrukční části a prvky staveb) jsou považovány za syntagmatické a odvozování neumožňují (např. to, že je skořápka součástí vejce, neznamená, že je i součástí omelety). Části definované v těchto typech vztahů mohou být začleněny do více různých celků (např. vejce může být součástí i jiných pokrmů než omelety), tj. umožňují polyhierarchii.

---

[1] Viz např. Kódy rolí MARC [informativní materiál zpracovaný v Národní knihovně ČR]. 2013-05-14 [cit. 2024-04-03]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/zpracovani-fondu/informativni-materialy/kody-roli.