Přehled gramatiky
15. Zájmena
15.3. Zájmena přivlastňovací
Přivlastňovací zájmena
|
I |
my |
můj |
|
we |
our |
náš |
|
you |
your |
tvůj |
|
you |
your |
váš |
|
he |
his |
jeho |
|
they |
their |
jejich |
|
she |
her |
její |
|
|
|
|
|
it |
its |
toho, onoho |
|
|
|
|
V angličtině, jako i u jiných slovních druhů, u zájmen platí, že se neskloňuje, tzn. že tyto tvary používáme pro všechny české odpovídající tvary. Také nesmíme zapomenout, že neexistují v angličtině gramatické rody, tzn. zájmeno „his“ odpovídá mužskému pohlaví, „her“ ženskému pohlaví a „its“ přivlastňuje neživým věcem, případně zvířatům.
Přivlastňovací zájmena stojící samostatně
|
my |
mine |
|
our |
ours |
|
your |
yours |
|
your |
yours |
|
his |
his |
|
their |
theirs |
|
her |
hers |
|
|
|
|
its |
its |
|
|
|
Stojící samostatně zjednodušeně znamená, že za přivlastňovacím zájmenem nestojí žádné podstatné jméno, tedy ta věc, člověk, zvíře apod., které někomu nebo něčemu přivlastňujeme.
|
This is my pen.
Is this your coat?
His friend is a doctor.
That is her book.
That is our flat.
Are these your coats?
Their house is beautiful. |
|
This pen isn’t mine.
This coat isn’t yours?
The doctor is a friend of his.
That book is hers.
That flat is ours.
These coats aren’t yours.
That beautiful house is theris. |
Jako samostatně stojící přivlastňovací zájmeno se nepoužívá „its“.