Rozhovor

1.5. Rozhovor v praxi terénního výzkumu

"To do ethnography in our own society, it would be necessary to begin with a serious study of the way people talk. Ethnographers at home have to learn the language no less than ethnographers overseas." (Spradley 19)

Dobré či úspěšné vedení nestrukturovaných a polostrukturovaných rozhovorů není zdaleka tak snadné, jak by se mohlo zdát a vyžaduje určitou praxi a snad i osobnostní rysy. Výzkumník by měl být vůči lidem, se kterými vede rozhovor citlivý a vnímavý. Snaží se s informátorem navázat vztah důvěry, a navozuje proto pokud možno příjemnou atmosféru. To se dá docílit například přátelským tónem, zdvořilostí a situační přizpůsobivostí.

Ne vždy se na poprvé povede získat vše, co potřebujeme. Například lidé mohou různými způsoby vzdorovat - nechtějí mluvit o věcech, které nás zajímají. Častá je také situace, že lidé si nejsou některých věcí vědomi a nemohou tak s námi své zkušenosti v dané oblasti sdílet. Tyto věci jsou natolik součástí jejich každodenního života, že si je neuvědomují. Ve vyprávění proto nalézáme prázdná místa, která jsou také důležitým zdrojem vytváření dat.

Nejvhodnějším kontextem pro nestrukturovaný rozhovor je zřejmě zúčastněné pozorování, které nám umožňuje lépe porozmět smyslu výpovědí a rozpoznávat různé nuance, sledovat změny i chování aktérů atd.

I u nestrukturovaných rozhovorů doporučujeme přípravu. Mimo dobrou znalost tématu je vhodné předem promyslet alespoň rámcovou osnovu, která bude obsahovat co nejvíce aspektů výzkumné otázky.