Poznámky k Órigenovi

Filologický základ Órigenovy exegeze

Limitem exegeze Justina, Hippolyta i dalších autorů této doby byla nedostatečná filologická průprava. Órigenés jako syn grammatika a původním povoláním grammatikos vychovaný v Alexandrii, kde sídlilo Múseion, elitní textologické pracoviště tehdejšího světa, si byl vědom, že literární díla existují často ve více odlišných verzích a jejich rukopisy se liší vinou dodatečných interpolací i opisovačských chyb. Byl si rovněž vědom toho, že Septuaginta je překlad z hebrejštiny a že znalost originálu by byla užitečnou pomocí.

Proto ve chvíli, kdy se začal věnovat výuce pokročilých a vzdělaných žáků, pustil se do studia hebrejštiny a začal pracovat na kritické revizi Septuaginty. Jako grammatikos komentující Písmo se rozhodl nejprve prozkoumat jeho znění a metodami alexandrijských gramatiků určit jeho co nejpůvodnější podobu. Pro tento účel vytvořil tzv. Hexaplu ("Šestinásobku"), rukopis Starého zákona o šesti sloupcích.

Hexapla obsahovala v prvních dvou sloupcích hebrejský text a přepis hebrejského textu alfabetou. Ve třetím sloupci nedochovaný židovský překlad Aquilův, který vznikl z hebrejské předlohy v polovině 2. stol., byl maximálně doslovný a konkordantní a byl užíván v židovských synagógách až do vlády císaře Justiniana I. (527–565). Ve čtvrtém sloupci Hexaply byl nedochovaný překlad připisovaný Symmachovi, židovskému učenci žijícímu kolem roku 200 po Kristu v Caesareji, který šel střední cestou mezi Aquilou a Septuagintou, protože usiloval o věrnost, ale nerezignoval přitom na srozumitelnost a na struktury řeckého jazyka. V pátém sloupci byla Septuaginta s kritickými značkami a v šestém sloupci byl nedochovaný překlad Theodotióna, židovského konvertity, který působil koncem 2. stol. po Kristu v Efesu. Jeho překlad je revizí staršího řeckého překladu Písem, opírá se o Aquilu a dbá o doslovnost a konkordantnost (bez ohledu na různý kontext slov) a některá slova (jména zvířat a rostlin, názvy částí kněžských rouch) pak nepřekládá, ale transliteruje z hebrejštiny. Theodotiónův překlad má význam pro tradici Septuaginty, protože jeho verze knihy Daniel v mnoha významných rukopisech Septuaginty nahrazovala verzi septuagintní. Eusebios z Caesareie tvrdí, že u Žalmů přidal Órigenés ještě tři další sloupce s anonymními překlady, které objevil.

Hexapla pravděpodobně nebyla určena k publikaci, ale měla sloužit pouze jako interní nástroj Órigenova vyučování. Názory na to, co Órigenés Hexaplou sledoval, jsou rozmanité. Předpoklad, že Órigenés chtěl Septuagintu uvést do souladu s hebrejským textem, který pokládal za autoritativnější než řecké překlady, je nepravděpodobný, protože k tomuto cíli by stačilo srovnání dvou sloupců. Jako další podnět k práci na Hexaple byly navrženy Órigenovy disputace s Židy, kteří odmítali jeho argumenty, protože jím citovaný text není v hebrejské verzi.

Heine (s. 73–74) pochybuje, že primární motivy Órigenova podniku byly takovéto. Domnívá se spíše, že podnět pro vytvoření Hexaply je třeba hledat v Órigenově původním povolání grammatika. Prvním krokem gramatické výuky byla diorthósis, tj. opravení opisů, které používali žáci, aby odpovídaly opisu učitele. Grammatikos Órigenés si tedy byl přirozeně od počátku vědom faktu, že mezi kopiemi téhož textu bývají rozdíly. Když přestal vyučovat klasickou literaturu a začal se věnovat literatuře biblické, postupoval zřejmě spontánně týmiž základními kroky zavedenými v tradici gramatických škol, a protože prvním krokem bylo stanovit co možná nejpřesnější text, začal tedy diorthósí Septuaginty.

Zapojení relativně nových židovských překladů do dalších sloupců Hexaply mohlo vycházet z předpokladu, že tyto nové překlady se ještě nestihly zkazit dlouhou opisovačskou tradicí a mohou posloužit jako kritérium pro očištění sporných míst, která se v kopiích Septuaginty od sebe příliš liší. Metodologii práce Órigenés prozrazuje v komentáři k Matoušovu evangeliu (ComMt 15,14): pomocí obelu ("obelos" znamená "prut") značil pasáže, které nebyly v hebrejském textu, protože se neodvažoval je zcela odstranit; pasáže hebrejského textu, které chyběly v Septuagintě, přidával z jiných překladů a značil je asterisky ("asteriskos" znamená "hvězdička").

Práce na Hexaple byla dokončena pravděpodobně dříve, než Órigenés odešel do Caesareie. Hotové dílo bylo poté uloženo v caesarejské knihovně. Poté co si Órigenés takto podrobně připravil materiální základ pro svou exegetickou práci, stala se obdobná textologická důkladnost takřka standardem, takže mnozí exegeté po něm studovali vícero překladů a na sporných místech se odvolávali na Aquilu, Symmacha či Theodotióna, nebo používali přímo Hexaplu, pokud působili v Caesareji, kde byla dostupná až do zničení knihovny muslimy v roce 638.