Poznámky k Novému zákonu jako sbírce exegetických textů

Úvod – exegetický moment křesťanství

Ježíš byl radikální rabín a kritik židovských náboženských autorit počínaje chrámovým obětním byznysem a konče učiteli Zákona, kteří absolutizovali Mojžíšův zákon. Svou kritikou vyvolával nepřátelství židovských náboženských autorit. Byl to také hlasatel příchodu Božího císařství na území římské provincie Judaea v době vlády císaře Tiberia, čímž zpochybňoval absolutní moc císaře (císař – ř. basileus; království – ř. basileia).

Ježíš, tento kritik náboženských tradic a šiřitel politicky výbušných myšlenek, byl Římany popraven na kříži jako vzbouřenec. Jeho tělo ale po pohřbu zmizelo z hrobu a jeho učedníci došli k přesvědčení, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých a že dále žije. Svou zkušenost líčili i tak, že s ním po jeho vzkříšení jedli a pili. Vzkříšení vlastně znamenalo, že Bůh autorizoval Ježíšovy podvratné, anarchistické aktivity a ukázal, že je nemůže překazit žádná lidská moc, protože je nezastaví ani smrt. Živého (vzkříšeného) Ježíše, který zpochybnil všechny autority včetně autority smrti, pokládali jeho žáci za nejvyšší autoritu (byl označován dokonce jako "Pán", což byl v židovských textech jeden z titulů Boha).

První učedníci (Ježíšovi vyznavači se možná až do poloviny 2. stol. sami neoznačovali jako "křesťané" [ř. christianoi – "kristovci"], ale jako "žáci, učedníci" [ř. "mathétai"]) byli Židé a se svým poselstvím oslovovali rovněž Židy a další sympatizanty s judaistickým monoteismem. Oslovení lidé se po přijetí této zprávy museli vypořádat se zásadní otázkou, co znamená tato zpráva pro další utváření jejich židovské identity. Ve vztahu k exegezi to znamenalo, že museli prozkoumat své posvátné texty a hledat, zdali a jak umožňují čtení v této nové perspektivě Ježíšovy svrchované autority a zdali a jak jsou otevřené k tomuto novému pochopení. (srov. Sk 17,11: "Tito Židé byli ušlechtilejší než thessaloničtí. Přijali Slovo s velkou dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda je to všechno opravdu tak.")