Systémová analýza: studijní opora
2. Vymezení základních pojmů
Nejprve stručně připomeneme základní pojmy a principy systémového přístupu, systémové vědy a systémové analýzy.
Proces analýzy, který je jádrem systémové analýzy, se na nejobecnější úrovni chápe jako
„základní myšlenkový postup, který rozkládá vymezený celek na jeho prvky … Klasicky se rozlišuje mezi analýzou ‚látkovou‘ (např. v chemii), analýzou ‚gramatickou‘ a analýzou ‚ideovou‘ či ‚mentální‘ (analýzou nějakého pojmu). V širším smyslu nazýváme analýzou každou metodu, jež se snaží předmět nebo událost vysvětlit z jeho složek.“[1]
Klasický newtonovský (mechanistický) přístup k analýze je konkrétní (ve smyslu výše uvedené definice "látkový") – zajímají nás fyzické komponenty / prvky
- celek zkoumáme jeho rozdělením na fyzické části a studiem jejich vlastností (tj. redukcionisticky[2])
- vztahy mezi částmi se neuvažují
Systémový přístup k analýze je abstraktní (ve smyslu výše uvedené definice "gramatický" nebo "ideový", "mentální") – zajímají nás logické komponenty / prvky (tj. pojmy, ideje)
- celek zkoumáme prostřednictvím vztahů mezi jeho částmi (tj. konstrukčně, synteticky, holisticky[3]) – viz příklad na obrázku 1
- celek může mít vlastnosti nevyplývající přímo z vlastností jeho částí
[1] DUROZOI, Gérard, ROUSSEL, André. Filozofický slovník. Přeložili Jan Binder aj. 1. vyd. Praha: EWA, 1994, s. 11. ISBN 80-85764-07-5.
[4] Zdroj: KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí: klíčová témata. Praha: Karolinum, 2017, s. 81.