Židé v pozdním středověku a raném novověku: dějiny a kultura
Topic outline
-
Zde jsme se na základě Rudermanovy knihy zamýšleli nad vymezením raného novověku v židovské historiografii. Hlavní body:
- periodizace jsou pomůckou historika, nesmí být absolutizovány
- v evropské kultuře obecně a v židovské kultuře snad ještě více existuje silná kontinuita mezi středověkem a raným novověkem (neexistuje např. představa "renesance" a tedy ani "středověku")
- v materiální kultuře funguje koncept "dlouhého středověku" (Jacques Le Goff)
- v židovské kultuře trvá až do před-emancipačního období (18. století) hegemonie židovské vnitřní samosprávy (korporativismus a autonomismus (Jacob Katz)
- přesto je vyčlenění raného novověku jako svébytné period v historiografii židovských dějin platné a účelné
- viz pět pilířů (charakteristických aspektů) období mezi vyhnáním ze Španělska a Portugalska (1492/1497) a emancipačním obdobím podle Davida B. Rudermana:
* MOBILITA
* KOHEZE OBCÍ
* INFORMAČNÍ EXPLOZE
* KRIZE RABÍNSKÉ AUTORITY
* SMÍŠENÉ IDENTITY
- metodologický význam monografie Jonathana Israele - zakotvení v datech-
Systematické shrnutí správy raně moderních židovských obcí.
-
Provedli jsme přehled demografických posunů židovského osídlení od sklonku 15. století do roku 1800. Výstupy:
- dějiny se odehrávají tam, kde jsou lidé: je třeba si vždy uvědomovat jak to, kde v daném okamžiku Židé sídlí, ale také kde z různých důvodů nesídlí
- v raném novověku lze vymezit pro první polovinu období (do r. 1648) základní směr posunů ze západu na východ, v druhé polovině je trend opačný
- pro pochopení celkového charakteru období a jeho dynamiky je třeba opustit "pragocentrický" pohled: i v 16. století, kdy je Praha největší židovskou obcí, není její význam uchopitelný bez přihlédnutí k jejím vazbám (Polsko, Benátky, Osmanská říše); později nesmíme opomíjet (alespoň formálně) Amsterdam, stejně jako expanzi na východ v Polsko-litevském soustátí a kontak mezi touto velmocí a Osmanskou říší.
- velké demografické posuny vyvolávají reakci - Židé různého původu se dostávají do mnohem frekventovanějšího kontaktu než ve středověku (což neznamená, že by ve středověku kontakty neexistovaly!) a tento intenzívní kontakt, spojený s výměnou idejí, vyvolává znovupromýšlení vlastní identity; ta se realizuje na různých úrovních: univerzálně židovské, genealogické (Sefardi, Aškenázové), ale také geopolitické a přímo lokální (loyalita politické entitě - příslušnost k určité obci - loyalita k rodině/klanu).
Viz významná studie Josepha Davise o proměnách halachické definice Sefarad - Aškenáz.
Práce Jonathana Israele průběžně resumuje nejvýznamnější demografické posuny s důležitým smyslem pro jejich společenské dopady.
Soubor přednášek Hayima Yerushalmiho, vydaný pod názvem Zakhor, otevřel otázku židovského vztahování se k dějinnosti.-
Jedna z nejvýznamnějších a nejčastěji citovaných prací v oboru, o proměně aškenázského sebeporozumění
-
-
V přiloženém dokumentu naleznete podklady k semináři. Prosím, zkuste si materiál projít, včetně krátkých hebrejských textů, které jsou přepsány z obrázků. Cílem není, abyste všemu porozuměli, ale abyste získali před seminářem rámcovou orientaci.
Tématem kontroly nad textem navazujeme na přednášku o knihtisku. Setkáte se s nám již známým cenzurovaným exemplářem Sefer micvot gadol (Benátky 1547) z Bodleian Library. Společně se podíváme, co se vlastně v textu stalo a jaké to má důsledky pro čtenáře a následnou další recepci.
Na téma cenzury se podíváme prismatem knihy Amnona Raz-Krakotzkina (uvedena v literatuře).
Přikládám rovněž krátký článek od téhož autora, který si můžete pročíst - dotýká se poměrně srozumitelným způsobem celé řady významných událostí a rozkrývá některé typické postoje Židů a křesťanů k židovskému písemnictví.
K životu a fugování pražského cenzora viz knihu: Iveta Cermanová - Jndřich Marek, Na rozhraní křesťanského a židovského světa: Příběh hebrejského cenzora a klementinského knihovníka Karla Fischera (1757-1844), Praha Národní knihovna ČR, 2007. [Ještě nedávno byla kniha k dostání v obchodě přímo v NK.]
K případu obvinění pražského vrchního rabína Jom-Tova Lipmanna Hellera z blasfémie v jeho knihách viz Joseph M. Davis, Jom Tov Lipmann Heller (1578-1654): Portrét rabína, Praha: Sefer, 2011, s. 223-253.
K problému ne-existence institucionalizované cenzury v Praze viz Alexandr Putík, "Pražská cenzura hebrejských knih v letech 1512-1670 (1672)", in: Olga Sixtová (ed.), Hebrejský knihtisk v Čechách a na Moravě, Praha: Academia - ŽMP, 2012, s. 186-212. -
K transformaci aškenázské kultury v orální v písemnou, ke vzniku a roli druhotných elit; naprosto přelomový text.
-
V tomto krátkém textu Raz-Krakotzkin formuluje teze, které následně rozpracoval v knižní monografii.
-
Esej, rozehrávající řadu témat, která se dotýkají tématu klřesťanské kontroly židovských textů.
-
Klasická práce k tématu. Obsahuje obrázky podpisů cenzorů s jejich identifikací.
-
Tento blog se zabývá obecně tématem "sforim" - tedy tím, co čtou ortodoxní Židé, z perspektivy, která kombinuje příslušnost k této skupině a jejím hodnotám s kritickým myšlením a použitím akademických textů. Cenzura v ortidoxním prostředí je jedním z témat, kterému se blog věnuje systematicky. Zde najdete odkaz na více než 150 příspěvků s tímto tématem, doporučuji např. příspěvky týkající se nakladatelství ArtScroll, ty jsou velmi výživné.
-
-
Ačkoli se jedná o veskrze dílčí téma, nabízí informativní vhled to způsobů myšlení v raném novověku. Můžeme zde sledovat prvky předvědeckého uvažování (magie, amulety, theurgická funkce modlitby) se zcela racionálními postupy (útěk před nemocí, izolace).
Vidíme, jak krize může zdůraznit ve vztazích mezi Židy a Nežidy vzájemný exkluzivismus (i animozitu) - obviňování Židů ze způsobení nemoci. Vidíme také spolupráci (umožnění provozovat židovské obchody i během epidemie).
V textech halachického charakteru se ukazuje snaha udržet i v době epidemie a po jejím skončení přředvidatelný právní stav, fungování soudních institucí a jejich autoritu vůči společnosti jako celku.-
Projděte si, prosím, přiložené materiály. Zkuste si přečíst hebrejské texty (jde o krátké úryvky s nápovědou). O textech uvažujte na dvou rovinách.
Jednak na rovině obsahové: Co vypovídají o chápání epidemií v raném novověku?
Jednak si, prosím, všímejte textů jako takových: K jakým patří žánrům? Jak se liší stylově? Jak fungují zkratky? Jakou funkci v nich mají různé jazyky?
-
-
-
Diskutovaného problému kurikula a místa meta-halachických disciplin v něm se dotýkají s. 57-58, celý článek se pak snaží na příkladu nejstarších edic Jafeho spisů ukázat, jak se proměňoval vztah k textu mezi Židy na přelomu 16. a 17. století. [Text prosím dále nešířit z důvodu copyrightu]
-
Průlomový a ještě navíc krásný článek Salomona Schechtera (toho, který "objevil" genízu) o Safedu. Schechter napsal tento text v době, kdy bylo běžné kabalisty zatracovat jako šarlatány a historikové se jimi téměř nezabývali.
-
-
Článek Chavy Turniansky o vzniku psané literatury v jidiš. Zde si můžete poslechnout, jak Chava Turniansky vypráví o svém dětství v Mexiku (v jidiš s titulky v angličtině)
-
S. 195-196 hovoří o rozdílech mezi obchodními a osobními dopisy, zmiňují rodinnou korespondenci v italštině a její témata. Článek jako celek je pro nás zajímavý z také z obecnějšího hlediska. Pojednává o významu rodinných vazeb pro obchodní aktivity italských Židů v 2. pol. 18. století. Když si přečtete úvod (s. 194) a také obecnou pasáž, charakterizující tuniskou a italskou židovskou komunitu (s. 200-205), uvědomíte si, nakolik je naše přemýšlení o židovské kultuře raného novověku zužující a jednostranné, pokud se omezujeme na "pragocentrický" pohled.
Za povšimnutí stojí i "řemeslný" aspekt studie Francesky Bregoli. Píše pro přední oborový časopis - Jewish Quarterly Review. Může tedy na jedné straně u svých čtenářů předpokládat relativně vysokou obeznámenost s židovskou kulturou. Současně chce ale oslovit nejen ty čtenáře, kteří se zabývají italskými Židy na konci 18. století - opakovaně se snaží zdůrazňovat, proč má její materiál potenciál k tomu, aby z něj odvodila něco obecnějšího o vztahu obchodu a rodinných vazeb, o tom, jak se dá pracovat s epistolárními prameny, apod. -
Článek sem nahrávám jako příklad možností přístupu k židovským variantám vernakulárních jazyků - zde "židovská ruština" jakožto etnolekt.
-
Problémový článek ke konceptu judeo-arabštiny a konstrukcím identity (od středověku po moderní dobu)
-
"Na konci [modlitební knihy] je abeceda s tečkami pro ladino, protože pak mohou okamžitě naučit své dcery [číst] a ony si je nebudou muset vyhledávat." V předmuvě se říká, že muži se domnívají, že by ženám trvalo příliš dlouho, než by se naučily číst a pak také modlení by je odvádělo od péče o rodinu. Proto se muži vyhýbají tomu, aby ženy učili modlitby a požehnání.
-
Podrobnější bibliografický přehled.
-
-
Studie o svébytném žánru raného novověku - křesťanských popisech židovských zvyklostí. Deutsch ukazuje, že tento typ textů svádí svým kvazi-etnografickým stylem. zatímco se tváří, že podává svědectví o raně moderních Židech "z první ruky", je derivátem starších pramenů. Navíc tyto texty obsahí silný komponent antijudaismu.
-
Elisheva Carlebach ve své publikované přednášce analyzuje známý případ Šimona Abelese, pražského židovského chlapce, jenž měl být zákeřně zavražděn Židy poté, co projevil přání konvertovat ke křesťanství (1694). Carlebach neměla přístup úplně ke všem pramenům a její podání může být v některých detailech nepřesné. Avšak ve svém celku je přednáška brilantním pokusem o promyšlení dávno známého incidentu v historické perspektivě.
-
Vynikající studie o společenském kontextu raně novověkých konverzí ke křesťanství v německojazyčném prostoru.
-
-
Joseph M. Davis, Portrét rabína, Praha: Sefer, 2011, s. 31-48:
Davis zde stručně otevírá téma interpretace raného novověku v moderní historiografii, zejména izraelské.
Jak lze hodnotit politické postoje raně novověkých Židů, zejména jejich spoléhání se na vrchnost? Postrádali polští Židé po roce 1648 "politický realismus", jak tvrdil Jacob Katz?
Jak hodnotit raně novověký mesianismus z pohledu moderního sionismu?
-
-
-
-
-
