Osnova témat

  • 10. Jak zjistíme, že to funguje? (10. 4. 2024, Magdalena Mouralová)

    • Cíle vzdělávání a posuzování jejich plnění.
    • Kdo, co a proč hodnotí?
    • Hodnocení žáků, učitelů, škol, metod a programů, systému.
    • Termín: středa, 10. dubna 2024, 09.30

      Přečtěte si následující vymezení několika pojmů souvisejících se školním hodnocením žáků a napište příklady sumativního, formativního a diagnostického hodnocení, s nimiž jste se setkali během své vzdělávací dráhy.

      • Hodnocení je výrok o hodnotě hodnoceného jevu. Při hodnocení vždy porovnáváme, přičemž výkon může být vztahován k cílům (standard, kritéria), výkonům ostatních (soutěž) nebo předešlému stavu (zlepšení).
      • Popisná zpětná vazba neobsahuje hodnotící složku, ale vyjadřuje, co vidíme nebo slyšíme. Aby byla užitečná, musí být konkrétní a vztahovat se ke složkám výkonu, které jsou specifikovány v cílech.
      • Diagnostické hodnocení se využívá na začátku učícího procesu a slouží k rozhodování o podobě výuky (metodách, obsahu, cílech).
      • Formativní hodnocení se užívá v průběhu učení a pomáhá žákům ve volbě dalších kroků k dosažení cílů, tedy k jejich dalšímu učení. Je založeno na důkazech o dosaženém výkonu, typicky popisu výkonu vztaženém ke kritériím.  
      • Sumativní hodnocení shrnuje výsledek učení k určitému okamžiku. Může mít podobu slovního hodnocení, známky či bodů. Využívá se na konci učení a vyjadřuje míru osvojení určitého učiva, znalosti, dovednosti.
      • Výkon žáka může hodnotit pedagog (učitelské hodnocení), sám žák (sebehodnocení) nebo třeba jeho spolužáci (vrstevnické hodnocení).
    • Vystoupení psycholožky Jany Nováčkové na TEDx Prague v roce 2011, patnáctiminutové video.

    • Zvukový záznam a zápis z diskuse EDUpointu o formativním hodnocení jako nástroji pro lepší učení