Section outline

  • Podmínky splnění

    Collapse all Expand all

    Předpokladem je schopnost číst jednodušší primární texty v hebrejštině (studenti jiných oborů než hebraistika jsou vítáni, úroveň znalostí si ověří na prvním semináři nebo mohou kontaktovat vyučujícího předem).

    Prezence (povoleny jsou 2 absence)

    Příprava na seminář a práce v semináři: Studenti si samostatně připravují primární texty tak, aby znali jejich obsah a uvědomili si jazykové problémy, které se následně řeší v semináři (seminář jako takový neslouží k dohledávání slovíček). Studenti do semináře přicházejí také se znalostí sekundární literatury. Texty i literatura jsou k dispozici v SIS. Atest je udělen za domácí přípravu a na ni navazující práci v semináři.

    Abstrakt

    „Kdo jsou králové? Rabíni!“ Vyprávění o učencích v hebrejské literatuře raného novověku

    Cílem kurzu je získání základních schopností umožňující samostatnou práci s narativními texty ve středověké a raně novověké hebrejštině. Výběr textů je žánrově diverzifikovaný a současně monotematický, takže vedle čistě jazykové složky má seminář rovněž kulturně-historickou rovinu.

    Citát v titulu pochází z Babylónského talmudu (bGit 62a), vyjadřuje ale mnohé i o středověkých a raně novověkých židovských dějinách. Diasporní Izrael, zbavený státní politické autonomie, sice vyjadřoval svou loajalitu světským králům, pod jejichž ochranou Židé žili, jedinými svrchovanými vládci však byli jedině Bůh („král králů“) a jím poslaný král mesiáš, jehož příchod byl netrpělivě očekáván. Rabínští učenci se těšili autoritě, jež zasahovala nejen čistě náboženskou, ale také politickou sféru života židovského společenství. Přestože vztahy mezi rabíny a laickým vedením obce byly v každém místě a období výsledkem historicky podmíněných procesů, byli to rabínští učenci, kdo disponovali vzděláním i prostředky k šíření informací. Hrdiny předmoderních hebrejských vyprávění jsou tak častěji učenci než králové, avšak učenci v nich zhusta nabývají rysy, jež by slušely i králům.

    Seminář se zaměří na raně novověká vyprávění o učencích, přihlížet však bude i k některým jejich starším předobrazům. Postihne nejvýznamnější žánry (exemplum, hagiografie, autobiografie) a seznámí účastníky kurzu s nejvýraznějšími texty, v jejichž centru stojí postavy rabínských učenců. Zaměříme se na tři texty, jež jsou zásadní pro dějiny žánru hebrejské rabínské hagiografie: Devadesát devět příběhů (přelom 15. a 16. století), Toldot ha-Ari (přelom 16. a 17. století) a Šivḥej ha-Bešt (přelom 18. a 19. století).

     

  • 1. Středověká a raně novověká hebrejština

    A) Specifika předmoderní hebrejštiny jakožto vrstvy hebrejského jazyka; předmoderní hebrejština a její funkce v kontextu ostatních židovských jazyků; doklady používání hebrejštiny jako mluveného jazyka; hebrejština jakožto literární jazyk. Význam a funkce komponentu biblické hebrejštiny.

    B) Přístupy k četbě textů ve středověké a raně novověké hebrejštině; lexikografické pomůcky; slovníky zkratek.

    Četba: Kutscher (1982), s. 148–150, 153–155 (orientačně); Sáenz-Badillos (2004), s. 202–209 a 264–266.

  • 2.–3. Jehuda he-Ḥasid v Sefer chasidim a ve sbírce Sto příběhů bez jednoho (Meʼa sipurim ḥaser eḥad)

    Od exempla k zázračnému vyprávění; etiologický narativ; historický odstup; sebeuvědomění Aškenázu v 16. století jako výsledek demografických a geopolitických posunů; Jehuda he-Chasid jako léčitel, jasnovidec; jeho schopnosti se dokazují na Nežidech. Srovnání s maʼasijot v Sefer chasidim.

    Text: Meʼa sipurim chaser echad, č. 35, 3, 30, 24, 92, 27, 94, 95; Sefer chasidim, č. 205; Jicchak z Corbeil, Sefer amudej gola, č. 3.

    Četba: Marcus (2018), s. 45–74.

    • Texty Folder
      Students must
      Mark as done

  • 4.-5. V dialogu s křesťanským světem v opozici vůči němu: Elchanan, židovský papež a jeho otec rabi Šimʼon ha-Gadol a Toldot Ješu

    Transfery motivů a jejich modifikace (Aarne-Thomson-Uther Index); kritika magie a obrana učenosti; role redakce.

    Text: Maʼase be-rabi Šimʼon ha-Gadol (dvě verze, překlad z jidiš, četba úryvků); Toldot Ješu (pasáž o vzdušném souboji).

    Četba: Raspe (2003).

    Rozšiřující četba: Limor – Yuval (2011).

  • 6.–7. Světanápravce: Život Jicchaka Lurii (Toldot ha-Ari)

    Text: Toldot ha-Ari, č. 1 (narození), č. 5 (nadpřirozené schopnosti), č. 6 (předpovězen Mošem Cordoverem), č. 14 (nedokonalost učedníků), č. 32 (část, léčí boháče), č. 17. (bohatý hříšník zkouší Ariho a je obrácen), č. 36 (Ari je označen jako mesiáš syn Josefův), č. 38 (počátek, zvědavost učedníků působí Ariho smrt), č. 39 (Ariho smrt).

    Četba: Fine (2003), s. 78–104 a 110–123.

  • 8. Příběh o záchraně: Jom-Tov Lipmann Heller a jeho Svitek protivenství

    Rabínská autobiografie jako sebeospravedlnění; společenské uznání a rodinná čest; politické myšlení předmoderní židovské společnosti; literární modely vyjadřování.

    Text: Heller, Megilat ejva, č. 1 (počátek), č. 2 (počátek), č. 5 (počátek), č. 6 (části), č. 7, č. 14, č. 17 (počátek), č. 24 (počátek), č. 32, č. 33 (číslování podle českého překladu).

    Orientace: Davis, heslo „Heller“ v YIVO Encyclopedia.

    Četba: Davis (2011), s. 307–325; Sládek (2011), s. 367–383.

  • 9. Moralizující autobiografie: Chajej Jehuda Leona Modeny

    Raně novověká autobiografie; autobiografie v židovské literatuře; egonarativy; autobiografie jako autoterapie a jako odstrašující příklad; co v daném egonarativu není.

    Text: Modena, Chajej Jehuda, úryvky.

    Četba: Zemon Davis (1988).

    Rozšiřující četba: Horowitz (1991)

  • 10.–11. Jisrael ben Eliezer a Baʼal Šem Tov: Šivḥej ha-Bešt

    Vytvoření žánru „švachim“ – rabínské hagiografie; analogie a rozdíly mezi Toldot ha-Ari a Šivchej ha-Bešt; funkce vyprávění z hlediska dané společenské situace; ideologický aspekt literatury švachim.

    Text: Sefer Šivḥej ha-Bešt, č. 29 (Bešt si půjčuje knihu Zohar), č. 66 (Bešt a Šabtaj Cvi), č. 61 (tanec chasidů), č. 148 (svitek Tóry, který nelze opravit), č. 218 (Beštova dýmka), č. 154 (zakázané město), č. 223 ("Ten, který mi patří, tady není"), č. 159 (Beštovo učení nemůže být zapsáno).

    [Alternativní sada: č. 66 (Bešt a Šabtaj Cvi), č. 107 (svérázný způsob terapie), č. 117 (terapeutický vztek), č. 136 (blázen předstírá, že je mrtvý), č. 138, 193 a 215 (vhled), č. 57 a 70 (harmonizátor), č. 98 (boj s čarodějnicí), č. 235 (zabraňuje obvinění z krevní vraždy)]

    Četba: Rosman, heslo „Baʼal Shem Tov“ v YIVO Encyclopedia; Rosman (2013), s. 166–169; Dynner, "The Hasidic Tale as a Historical Source: Historiography and Methodology", Religion Compass 3/4 (2009), s. 655-675.

    Anglický překlad: Dan ben-Amos - Jerome R. Mintz (transl.), In Praise of the Baal Shem Tov: The Earliest Collection of Legends about the Founder of Hasidism, Schocken Books 1984 [1970].

  • 12. Závěr: „Historický dokument, propaganda nebo teologický program?“ (Moše Rosman)

    Jaké jsou funkce vyprávění o rabínech? Výhled do 19. a 20. století: Rodkinsonova sbírka Šivchej ha-rav, Buberova Chasidská vyprávění a Langerova sbírka Devět bran.

    Literatura: Gellman, "Stories", in: Wodziński (ed.), Studying Hasidism: Sources, Methods, Perspectives, Rutgers University Press 2019, s. 60-74.