Section outline

    • Filosofie Immanuela Kanta nebyla analytickým filosofům dvacátého století - alespoň těm, kteří nepovažovali veškerou předchozí filosofii jen za staré haraburdí - nesympatická. Zato Hegel pro ně byl obvykle představitelem filosofie, jaké je třeba se vyvarovat: nesrozumitelné, bezskrupulózně upovídané, až iracionální. V posledních desetiletích se situace výrazně mění: nejen že se v rámci analytické filosofie (nakolik má tento termín ještě jasný smysl) objevují filosofové, kteří se hlásí i k Hegelovi (například tzv. pittsburghští neohegeliáni); ale velmi se množí i podrobné rozbory jak Kanta, tak Hegela (Pinkard, Hanna, Pippin, ...). Na tomto semináři se nebudeme zabývat historií recepce těchto dvou filosofů v rámci analytické filosofie; budeme věnovat vybraným partiím děl Kanta a Hegela (především Kantových tří Kritik a Hegelovy Fenomenologie) prizmatem současných amerických filosofů, kteří je vykládají. Nebudeme tedy číst přímo díla těchto klasiků, ale díla jejich vykladačů. Půjde tedy o určitou interpretaci Kanta a Hegela; o interpretaci, která může být zejména analyticky orientovaným čtenářům bližší, než jsou ty běžnější. Určitou základní obeznámenost s Kantem a Hegelem kurz předpokládá; nikoli však hlubokou, jeho ambicí je totiž mimo jiné nabídnout studentům určitá vodítka, jak k těmto filosofům najít cestu.

  • Člověka jako od základů autonomní bytost. Svoboda a autonomie jako základní problém nikoli jenom praktické, ale i teoretické filosofie. Lidské poznání jako konstitutivně zahrnující spontaneitu - nikoli jako něco, čeho se člověku pouze pasivně dostává, ale něco, co si aktivně bere; a to svým specificky lidským způsobem.


    Rosenberg: Kant, kap. 1,2;  Pinkard: Idealism, kap. 1


  • Transcendentální estetika. Čas a prostor jako forma našeho vnitřního resp. vnějšího smyslu. Intuice, sensibilita. Transcendentální ideálnost času a prostoru. Transcendentální dedukce.

     

    Rosenberg: Kant, kap. 3

  • Jak musí být strukturován lidsky srozumitelný svět? Srozumitelnost jako výsledek souhry pojmů a intuice. Neuspokojivost empiristického výkladu původu pojmů. Analytické a syntetické vs. a priori a a posteriori; syntetické a priori a problém jeho možnosti. Pojmy jakožto sjednocující pravidla; jednota apercepce.

    Transcendentální logika. Kategorie.

     

    Rosenberg: Kant, kap. 4

  • Transcendentální apercepce. Syntéza imaginace. Vnímání Schémata a schématizace.

    Překonání idealismu? Fenomény a nuomény. Rozum jako regulativní idea. Prohlédnutí transcendentálních iluzí. Verstand vs. Vernunft.

     

    Rosenberg: Kant, kap. 5

  • Svoboda vs. determinismus. Kantova morální teorie. Svoboda jako jednání podle pravidel; a autonomie jako stanovování pravidel sobě sama. Transcendentální svoboda.

     

    Pinkard: Idealism, kap. 2

  • Říše pojmu přírody a říše pojmu svobody; Kantovo pojetí normativity. ...

     

    Pinkard: Idealism, kap. 3

  • Problém autonomie: jak mohu sám sobě stanovovat pravidla rozumně  (to jest podle pravidel)? Fichte a Schelling. ...

     

    Pinkard: Sellars; Pinkard: Idealism, kap. 4-8; Pippin: Idealism, Part I

  •  Johann Gottlieb Fichte

     Pinkard: Idealism, kap. 5

  • Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling

    Pinkard: Idealism, kap. 7

  • Hegelovo odmítnutí kantovského rámce věcí o sobě kontra věcí pro nás. Hegelova koncepce smyslové zkušenosti a jeho odmítnutí "mýtu daného". Determinace skrze diference ...

     Pinkard: Phenomenology, kap. 2

  • Hegelovo pojetí normativity: dialektika "pána a raba". ...

     

    Pinkard: Phenomenology, kap. 3

  • Hegelův pojem uznání, jeho chápání racionality; a znovu "pán" a "rab"

     

    Brandom: Structure