Termín "inferencialismus", uvedený do oběhu Robertem Brandomem, se stal značkou určitého filosofického postoje ve filosofii jazyka, podle kterého je význam výrazu jeho inferenční role, to jest místo, které tento výraz zaujímá v rámci inferenční struktury svého jazyka. (Význam výrazu je tedy dán v podstatě tím, z čeho jsou odvoditelné věty, které jej obsahují a co je odvoditelné z nich.) To znamená zásadní rozchod s tradičnějších reprezentacionalismem, podle kterého je výzam věcí toho, co tento výraz označuje, reprezentuje či představuje. Brandom je přesvědčený, že tento přístup k významu nám může osvětlit nejenom povahu jayzka a jazykového významu, ale i významu v širším slova smyslu, v němž jsou významy klíčovou determinantou našeho lidského světa, to jest světa jak ho vnímáme zevnitř našich, lidských společenství. Nezávisle na tom se termín "inferencialismus" začal s rostoucí frekvencí objevovat i v rámci logiky, ve spojitosti s názorz upřednostňující teorii důkazů (nauku zabývající se odvozováním) před teorií modelů (formální sémantikou); a v poslední době dochází i k propojování tohoto logického inferencialismu s tím brandomovským.