Jinakost neboli otherness či Anderssein/Andersheit představuje jeden z relativně stále neokoukaných konceptů společenských i humanitních věd. Nemusí jít nutně o historikům dobře známé hledisko my a ti druzí. Přesto spolu obě perspektivy mohou komunikovat.
Jistě lze jinakost chápat pozitivně jako projev rozmanitosti a různorodosti, může však být i prostředkem negativního vymezení odlišností, a tedy i obtížně překonatelných a překonávaných rozdílů. Přemýšlíme-li přitom o odlišnostech, vycházíme často nereflektovaně z vnímání sebe sama – jinakost konceptualizuje nejen ty druhé/jiné/odlišné, ale i nás, kteří o odlišném hovoříme. Zrcadlí a tematizuje naše normy a hodnoty. To, co považujeme za běžné, normální, očekávané, známé, žádoucí… Z pohledu společenských i humanitních věd je tudíž snadno identifikovatelná coby konstrukce.
Pokud hledáme v českém akademickém prostoru soustavnější pozornost věnovanou jinakosti, narazíme dříve či později na téma odlišností duševních či tělesných, jak je tuzemskému publiku přibližují například texty socioložky Kateřiny Kolářové (FHS), jimiž také po teoretické stránce seminář otevřeme. Jak si ale s dobovými reflexemi tělesné, duševní nebo třeba rasové jinakosti poradíme my jako historikové moderních a soudobých dějin? Co nám vybrané texty jdoucí napříč 19. a 20. století řeknou… o kom a o čem vlastně?